Legiobanka

Sobota v 13:31
V rámci akce Open House, která se konala minulý víkend, byla zpřístupněná i budova Legiobanky Na Poříčí. Byla to jedinečná příležitost, jak se do prostor této mimořádné stavby podívat.




Banka byla založena v roce 1919 jako finanční a hospodářské centrum pro československé legionáře z Ruska, Itálie a Francie pro jejich potřeby hospodaření s žoldem a dalšími finančními prostředky. Banka fungovala pod názvem Legiobanka až do roku 1940, kdy ji německé okupační úřady přejmenovaly na Českomoravskou banku a současně ji hodlaly spojit s německou bankou Kreditanstalt. Ke spojení nakonec nedošlo a banka se po skončení války vrátila ke svému původnímu názvu. O tři roky později byla znárodněná a sloučená s Živnostenskou bankou. Dnes v prostorách sídlí ČSOB.



Nově založená banka původně úřadovala ve Štefánikových kasárnách na Smíchově, nutně však potřebovala svoje prostory. V roce 1921 byla proto vypsána soutěž na stavbu nového sídla. Vyhrál ji architekt Josef Gočár, který ji navrhl v tak zvaném národním slohu, v němž se slučovaly rysy kubismu se slovanskými prvky. Ostré hrany byly zaobleny, doplněny o typické obloučky, jemné prvky a jasné barvy. Nový styl, který kromě Gočára prosazovali i další architekti té doby, dostal název rondokubismus, nebo také obloučkový kubismus. Přestože v Praze bylo postaveno ve stejném stylu několik dalších staveb, budova Legiobanky je jejím nejtypičtějším a nejryzejším představitelem.




Pětipodlažní budova má mohutné průčelí, z něhož nad vchodem vyčnívají dvě skupiny plastik, umístěných na pilířích. Jejich autorem je Jan Štursa, který zde zobrazil symbolicky jednotlivá bojiště, kde legionáři bojovali. Nad nimi se vine pískovcový reliéf s motivy úspěšných bojů legií, jejich působení v zahraničí a návratu domů od Otty Guttfreunda.




Nový rondokubistický sloh použil Gočár i na interiéru budovy. Střídají se v něm motivy kruhu, oblouku a válce, vyvedené v typické červeno - béžové barevnosti, které vytvářejí dech beroucí efekty.
V průběhu prohlídky jsme mohli vidět vstupní prostory, přes sklo se podívat do bankovní haly a především si prohlédnout prostory s nepronajatými kancelářemi v prvním patře. Těm dominuje tak zvaná čekárna, nazývaná také kolumbárium, členěná sloupy, zdobená malířskými výjevy a završená skleněnou kupolí.








Josef Gočár navrhl kromě samotné budovy i mobiliář a další prvky, jako byla mříž krbu, osvětlení, mozaiky na podlahách, zábradlí schodiště nebo vstupní kryt výtahu. Malířskou výzdobou pověřil malíře Františka Kyselu.









Trojlodní bankovní dvorana v přízemí je krytá impozantní skleněnou střechou. V čele má vitráž s lidovými motivy, jejímž autorem je František Kysela.
V suterénu budovy navrhl Josef Gočár koncerní sál, který byl později přebudován na divadlo E. F. Buriana, dnes Divadlo Archa, podle něhož dostal celý komplex dnešní název Palác Archa.




Pohled ze schodiště do vstupních prostor




Mříž výtahu



Strop vstupních prostor



Detail vstupních dveří


Schodiště mezi přízemím a prvním patrem


K této rondokubistické budově banky, postavené na místě dřívějšího pivovaru a kabaretu U Bucků, byla v letech 1937 - 1938 přistavěna druhá, vedlejší budova, kterou navrhl ve funkcionalistickém stylu Gočárův žák František Marek. Je s původní bankou propojená a v přízemí jí prochází pasáž U Rozvařilů. Tato budova bohužel nebyla v rámci této akce zpřístupněná.


Zpracováno podle knihy Kubistická Praha Jana Boňka.


Praha 1, Na Poříčí 24





 

Týdenní drobečky 20

14. května 2017 v 23:50 |  Týdenní drobečky
Po ani nevím jaké době jsem tu zpět s týdenními drobečky. Dnes se skládají hlavně ze zážitků z akce Open house, která o tomto víkendu v Praze otevřela celou řadu zajímavých domů a staveb. Stihla jsem jen část toho, co jsem chtěla, ale i tak jsem spokojená. Jednotlivé stavby tady budou časem ještě podrobně, dnes jen ve zkratce pár fotek.
Byli jste tam taky? A co všechno jste viděli?




1. Začátek minulého týdne a tedy i konec druhého prodlouženého víkendu byl ještě ve znamení návratu z cesty. Tentokrát se nám podařilo podívat do New Yorku; přestože to rozhodně nebyl můj cíl číslo jedna, bylo to zajímavé. Prošli jsme ho několikrát křížem krážem a jedno z míst, které jsem si tam oblíbila a kde jsem byla třikrát, je dlouhý a pestrý park přímo pod Brooklynským mostem s krásnými výhledy na Manhattan.
O místech, která mi zůstala v paměti a kvůli kterým bych se tam vrátila, ještě napíšu časem podrobněji v rámci rubriky Mých 5 důvodů k návštěvě..., jen musím nejdřív roztřídit a zpracovat ty stovky fotek.








2. V sobotu vypukla akce Otevřené domy, ale jediné místo, kam jsem se ten den dostala k večeru, když jsem konečně měla volno, byla Legiobanka Na Poříčí. Nádherný barevný rondokubismus na fasádě i uvnitř.








3. Moc jsem si přála se konečně podívat do karlínské Invalidovny. Údajně to byla poslední příležitost, jak se tam dostat před rekonstrukcí, tak držím palce, aby prodej vyšel a aby se konečně s těmi nádhernými prostorami, které chátrají už od povodní v roce 2002, něco dělo.
Na to, v jakém je stavba stavu, jsme toho viděli poměrně dost - nejen krásné klenuté chodby v přízemí a prvním patře, ale také některé dříve obytné prostory a kapli. Fotky a podrobnosti tady určitě časem taky budou.








4. Lannova vila v Bubenči je naopak v mnohem lepším stavu. Směli jsme si prohlédnout celý interiér i zahradu a stálo to za to.






5. Hned vedle Lannovy vily stojí další, méně nápadný dům. Sídlí v něm část Památníku písemnictví. Jestli jste tuto akci nestihli, nevadí, můžete se dovnitř podívat při návštěvě trvalé expozice o Ladislavu Mňačkovi. Nejvhodnější čas je právě teď, kdy v zahradě nádherně kvetou keře azalek a rododendronů.







6. Pro návštěvníky bylo zpřístupněno i nádraží Bubny, kde byla kromě stálého a smutného památníku holokaustu připravena v čekárně i výstava a film na stejné téma. Před téměř venkovským nádražíčkem, u koleje, po které už dlouho žádný vlak nepřijel, se kromě toho konalo i divadelní představení.




7. Poslední místo, kam jsme se přiřítili v neděli cestou domů až ke konci odpoledne, byla strojní fakulta ČVUT na Karlově náměstí. Skvělá průvodkyně nám budovu ukázala doslova od sklepa až po půdu - a nejen po půdu, ale až po střechu. Zatím jen několik fotek, které jsem z ní pořídila, ostatní bude časem také.












8. Cestou z Bubenče jsem se pod těmi rozkvetlými stromy musela zastavit. Zkrátka ulice Pod kaštany.











Nestihli jste akci Open house, nebo jste o ní nevěděli? Další podobná příležitost bude 9. června, kdy se koná Noc kostelů, a 10. června při Muzejní noci.






Holešovický přístav

12. května 2017 v 12:00 |  Praha 7
Holešovický přístav jsem slibovala posledně, ale nestihla jsem ho napsat včas; mezitím jsem odjela na dovolenou a tak na fotky ze začátku dubna s ještě zimními stromy došlo až teď.
Kdo nezná přístav, jako jsem ho ještě donedávna neznala já, měl by si pospíšit, protože pomalu mizí a jeho původní průmyslové jádro se čím dál víc zmenšuje. Z jedné strany postupuje zástavba luxusní čtvrti, zatímco na druhé straně, bližší k volnému korytu Vltavy, jsou pořád ještě k vidění vraky lodí, přístavní baráky a starý přístavní jeřáb.



Přístav byl vybudován firmou Lanna v letech 1892 - 1894 jako ochranný a zimní přístav. O několik let později byl dobudován i jako obchodní přístav. Veškeré stavební práce, při nichž byly na stanoveném obdélníkovém půdorysu v úžlabině Na Maninách vybagrovány a částečně odstřeleny stovky tisíc kubických metrů zeminy, skončily až v roce 1910. Na ploše více než osmi a půl hektaru tak vznikl téměř kilometr dlouhý přístav, který společně s železnicí, jejíž vlečka sem byla přivedena z nádraží Bubny, a silniční komunikací, vytvořila jedinečný dopravní uzel.
Od 90. let minulého století přestal přístav sloužit svému účelu a pozemky byly rozprodány developerům. Od přelomu tisíciletí se tady staví. Nejdříve byly postaveny dvě výškové budovy (tzv. Lighthouse Vltava Watearfront Towers) v blízkosti Libeňského mostu, na které navázala výstavba tzv. Prague Mariny - obytného komplexu podél západního břehu přístavu. Současně existují plány i na zastavění celé přístavní kosy na protějším břehu.






V nově zastavovaném areálu zůstala zachována (naštěstí) celá řada původních budov s bílou omítkou mezi červenými režnými cihlami. Je to případ jak této stavby při vstupu do Mariny od hlavní přístavní brány, jejíž zbytky jsou vidět v Jankovcově ulici, tak i případ restaurace s pivovarem přímo na vyvýšeném břehu mezi domy Mariny. Další podobné staré budovy stojí v ještě nezastavěné části na severní straně přístavu.










Pohled na východní břeh přístavu s kotvištěm jachet. Vzadu vlevo na kopci nemocnice Bulovka.



Část přístavu slouží jako kotviště velkých lodí. Ještě začátkem dubna tu například kotvila i loď Tajemství, která bývá k vidění na podskalské náplavce, a na níž hrají divadlo bratři Formanové.




Podle původních plánů, které jsou na internetu k nalezení, by postupně mělo být zastavěno celé území přístavu, kromě malé, asi dvouhektarové rejdy, která by měla sloužit v případech, kdy to bude z obchodních nebo strategických důvodů potřebné. Zmizí tak všechny půvabné industriální kouty, které jsou tu ještě zachovány. Vstup do přístavu není omezen, takže pokud si je chcete prohlédnout, je nejvyšší čas.









Další články


Kam dál

Reklama