Malířův ztracený ráj

Úterý v 12:00 |  Galerie a muzea
Pod tímto názvem vystavuje Národní galerie v paláci Kinských obrazy francouzského malíře Henriho Rousseaua, nazývaného Celník. Výstava je členěná stejným způsobem, jako byla ta, která nedávno skončila v Musée d´Orsay v Paříži - podle témat, kterým se malíř věnoval. Ke každému tématu je tady vystavený jeden nebo více Rousseauových obrazů, doplněných díly těch, kteří ho inspirovali, nebo naopak těch, kteří se jím inspirovali.
Na rozdíl od pařížské výstavy jsou zde součástí i díla českých malířů, kteří buď z Rousseaua vycházeli, nebo zpracovávali stejné náměty, jako Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen, Jan Zrzavý, Emil Filla, Otto Gutfreund nebo Josef Čapek. Z těch zahraničních je to třeba Cézanne, Picasso, Signac, Seurat, Delacroix, Frida Kahlo a další.
Srovnání jednotlivých umělců je zajímavé, poučné a často překvapivé. Hlavně však jde o ambiciozní projekt, který se může rovnat výstavám v zahraničí a který stoprocentně vyšel. Kvalitě ovšem odpovídá i vstupné, které je v tomto případě 240 Kč.
Bohužel se v galerii nesmí fotit, takže představu si budete muset udělat nejlépe při osobní návštěvě.







Svět Rousseauových obrazů čeká už v průjezdu paláce


Výstava trvá až do 15. ledna 2017; viděla bych to proto na hezkou vánoční vycházku s kulturou v galerii a potom se svařákem pod vánočním stromem.








 

Týdenní drobečky 15

Neděle v 21:00 |  Týdenní drobečky
Nevím jak vám, ale mně v této době nejvíc ze všeho chybí slunce a všeobecně světlo. Proto, když se udělá hezky, tak pokud to jenom trochu jde, všeho nechám, popadnu foťák a běžím ven.



1. Praha je stejně nejkrásnější město! Nejen při západu slunce u řeky, ale konec konců i v přítmí ve staroměstských uličkách.






2. Kamenný pomník na kraji Nosticovy zahrady na Kampě prý představuje mýdlo, jako připomínku Wendlingerovské prádelny, která tady na břehu Čertovky stávala, ale zřejmě to bude jen pokus o mystifikaci, stejně jako datum 1659, které je na tom plochém kameni vyryto.
Nic to ale nemění na tom, že je to hezké místo a že má Nosticova ulice za zdí zahrady tu správně tajemnou atmosféru.









3. I když jsem tento týden v Praze moc nebyla, aspoň jedna návštěva kavárny nesmí chybět. Malebná zahrada ve Vodičkově ulici.









4. Další staroměstská procházka vedla paralelně s Královskou cestou všemi dvorky a uličkami, ve kterých se dá vyhnout turistům. Ti se ženou Karlovou ulicí kolem obchodů s cetkami a kolem předražených restaurací a netuší, že míjejí renesanci v tak trochu strašidelném Keplerově domě.



5. Barevné listí už letos nevyfotím, jak jsem plánovala, tak aspoň to ojíněné v břevnovském klášteře. Byl to impulsivní nápad, když jsem jela náhodou kolem a zašla jen na skok do oranžerie podívat se na novou výstavu.





















6. V sobotu jsem tady psala o Anežském klášteře a tentýž den jsem tam byla zas






7. Taky jsem viděla na Staromáku moc zajímavou výstavu. Příště o ní povím něco víc, dnes jen v rychlosti vnitřní dvůr paláce Kinských a schodiště.












Výstava byl dobrý nápad, tam moc lidí nebylo, horší to bylo v sobotním odpoledni pod vánočním stromem. Jedna fotka a rychle pryč z toho davu.










Sochařská zahrada

Sobota v 12:00 |  Praha 1
Otevření nádvoří a zahrad Anežského kláštera vyvolalo nedávno všeobecnou vlnu nadšení. Kladné ohlasy měla i informace tady na blogu, která mnoho z vás nalákala k prohlídce. Dnes se do Anežského kláštera podíváme znovu a podrobněji.



Na rozdíl od dřívějších dob, kdy se do kláštera vstupovalo jen hlavním vchodem z ulice U Milosrdných, se do areálu dnes dostaneme dalšími dvěma vstupy z ulice na Františku a z Klášterské ulice, kde vede chodník v linii dřívější ulice, která tady těsně za kostelem kdysi vedla. Přes celý areál se tak dá procházet z nábřeží rovnou do Anežské.



Hlavní branou s nikou se sochou sv. Anežky se dostaneme do klášterních zahrad, ve kterých je umístěná část sochařské expozice. Tu tvoří většinou díla členů skupiny Tvrdohlaví, ale taky těch, kteří patří k o něco starší generaci: Karla Malicha, Aleše Veselého nebo Stanislava Kolíbala. Generačně se vymyká František Bílek, který je tady zastoupený sochou Golgota.



Tanečníci Michala Gabriela



Energie a Strom jsou díly Karla Malicha



Domeček pro děti u zdi, porostlé barevným psím vínem, vytvořil František Skála



Amorfoid Stefana Milkova



Dvorek u klášterní budovy. Najdeme na něm jednu ze dvou studní, které v této části kláštera zůstaly.



Další část expozice byla zpřístupněná na dlouho neudržované a náletovou zelení zarostlé ploše bývalé klauzurní zahrady vedle Ministerstva obchodu. Na jaře tady proběhl archeologický průzkum a poté byla zahrada upravená. Najdeme v ní díla Čestmíra Sušky, Aleše Veselého a dalších.



Tudy vedla dřív Malá klášterská ulička. Zeď po pravé straně kopíruje domy, které tady stávaly a jejichž základy byly na jaře odkryté.


Těsně u nejstarší části kláštera stojí Červená plastika Karla Malicha; druhá - Černobílá - je umístěná v jejím sousedství



Kolem závěru kostela sv. Salvátora a sochy Podobenství s lebkou Jaroslava Róny se dostaneme do nejskrytější části - do pozůstatků bývalého kláštera řádu menších bratří, který tvořil jednu z částí areálu. Na rozdíl od kláštera klarisek z této mužské části konventu zbylo jen pár základů zdí a rozvaliny rajského dvora.
Při rekonstrukci byly vykopávky upraveny; teď se mezi nimi dá chodit po dřevěných lávkách a současně objevovat nejen některé náhrobní kameny, které jsou umístěné u jedné ze zdí, ale také odvrácenou (a malebnou) stranu okolních domů.












Přímo z tohoto dvora se dá vejít do kostela sv. Františka (ale bohužel ne vždy je vchod otevřen, jak už jsem se stihla přesvědčit), odkud se prochází do dalších budov kláštera, uspořádaných kolem ambitu a rajského dvora.






Rajský dvůr je teď, bohužel, nepřístupný, tak aspoň pohled přes sklo



V nově uspořádaném lapidáriu, umístěném v bývalé klášterní kuchyni, jsou vystaveny některé cenné náhrobní desky a další sochařské a stavební prvky, které se z kláštera zachovaly





Od 6. prosince 2016 se také znovu otevře momentálně uzavřená expozice pozdní gotiky a rané renesance uvnitř kláštera.


Zahrady jsou otevřeny denně takto (rozpis jsem pro jeho složitost okopírovala přímo ze stránek Národní galerie):
 
Zahrada za svatyněmi
červen-srpen: 9.00-19.00
březen-květen a září-říjen: 9.00-18.00
listopad-únor: 10.00-16.00

Zahrada při severní bráně
červen-srpen: 9.00-22.00
březen-květen a září-říjen: 9.00-18.00
listopad-únor: 10.00-16.00
Zahrady otevřeny každý den včetně pondělí. V případě nepříznivého počasí jsou zahrady uzavřeny.

Prohlídkový okruh interiérem kláštera
celoročně mimo pondělí 10.00-18.00
 
Vstup do zahrad zdarma, do expozic 100 Kč, snížené 50 Kč.







Další články


Kam dál

Reklama