Památník Milady Horákové

Pátek v 12:00 |  Praha 5
Před budovou Českobratrské církve evangelické na Smíchově stojí jeden z pražských památníků Milady Horákové. Asi dva metry vysoká bronzová socha s pamětní deskou je dílem Olbrama Zoubka. Socha byla odhalená 10. října 2010 jako připomínka 60. výročí popravy Milady Horákové a také 75. výročí jejího vstupu do této církve.
Na pamětní desce, umístěné na zemi před sochou, je kromě zlaté růže a symbolického kousku oprátky také nápis, který připomíná datum popravy.




















Praha 5, Na Doubkové 8


 

Procházka kolem Skalky

23. srpna 2016 v 13:00 |  Praha 5
Ze všech ulic, které vymezují Sady Na Skalce, se mi nejvíc líbí stejnojmenná ulice Na Skalce, která běží podél západní strany parku. Domy v horní části ulice byly stavěny ve stejné době a mají stejné prvky, ale odlišují se pestrými barvami svých fasád.















Podél východní strany parku se táhne ulice Kováků. Její severní konec dosahuje až k Plzeňské, zatímco ten jižní končí jako slepá ulice a pokračuje cestičkou v parku. I tady najdeme zajímavé domy, možná méně honosné, ale přesto plné zajímavých prvků, jako je třeba balkón na spodní fotce. Až na ten satelit a wavky, že ano.






Příkrá ulička Za Ženskými domovy s pruhem parčíku, která spojuje ulici Kováků s Radlickou, je po obou stranách lemována schodištěm a vede - nepřekvapivě - k zadní straně Ženských domovů.
Mě tady hlavně zaujal ten patník.






Podél Sadů Na Skalce vede z jižní strany Bieblova ulice, která končí v Radlické. V její horní části najdeme několik honosných secesně geometrických činžáků, my se ale zastavíme zhruba uprostřed ulice u staré usedlosti Doubková. Jak napovídá název, patřila - společně s blízkou Santoškou a několika dalšími usedlostmi v okolí - rytíři Edwardu Daubkovi (Doubkovi).



Klasicistní budova s valbovou střechou a vysokým štítem je částečně lemována ohradní zdí, na které stojí socha Jana Nepomuckého z 18. století. Usedlost i dnes slouží k bydlení a částečně jako kanceláře.
Všechny okolní domy stojí na pozemcích, které dřív patřily k této usedlosti.






V dolní části Bieblovy ulice, za rohem s Radlickou, stojí nízké, původně dělnické domy. Do smíchovských továren to odtud měli obyvatelé jen pár stovek metrů.






Průzorem mezi domy Bieblovy ulice vidíme směrem do svahu další domy, které stojí ve slepé ulici Na Doubkové. Na první pohled zaujme ten, který má ve své horní části hrázdění a proto se k němu vydáme.



Rohový dům, který nese ve výšce svůj napůl opadaný název Santa, má evidentně své lepší časy za sebou a zdá se prázdný, ale přesto je pořád půvabný. Kromě hrázdění zaujmou okna s leptanými skly, otlučené balkóny, ze kterých rostou náletové keře, a také secesní malovaný znak se dvěma pávy na fasádě, který připomíná vznik domu v roce 1912.


















O něco dál stojí další zajímavý dům. Říkalo se mu Lešehradeum podle jeho bývalého majitele, spisovatele a sběratele Emanuela Lešetického, který ho nechal postavit v roce 1911. V domě založil obsáhlou sbírku zajímavých knih a listin (měl v ní údajně například i dokumenty z francouzské revoluce, třicetileté války a další ještě starší unikáty), a také kuriozit, kterým vévodila egyptská mumie. Po jeho smrti v roce 1955 se některé dokumenty dostaly do Památníku národního písemnictví, jiné byly vyvezeny na skládku.
V domě se scházeli literáti, například Arbes, Hašek nebo Vrchlický, chodil sem údajně i Jaroslav Seifert. Před svou smrtí se do domu přistěhoval F. X. Šalda, který se však prý odmítal s Lešetickým stýkat.



Malba na fasádě je dílem malíře Vratislava Huga Brunnera



Ulička Na Doubkové končí na malém náměstíčku, které není nijak zvlášť fotogenické, ani zajímavé. Po jeho pravé straně se zvedá vysoký zalesněný svah, pod kterým je skrytý vjezd do tunelu Mrázovka.
Na tomto skrytém plácku mě zaujaly nezvyklé pohledy na Prahu, které se nám otvírají mezi jednotlivými domy. Vidíme tady v širokém rozmezí celý výsek Prahy 2 a 3 od budovy Dopravního podniku v ulici Na Bojišti vlevo, přes Žižkovský vysílač a kostel na náměstí Míru, až po vrcholek vysílací věže v Olšanské ulici úplně vpravo. Nepodařilo se mi odhalit, co může být ta hranatá kostka napravo od věží kostela, nemáte někdo nějaký nápad?



Na opačném konci, tam, kde se ulička Na Doubkové stáčí doprava a spojuje s Bieblovou, nás zaujme rozložitá hranatá budova s věží, ve které sídlí Českobratrská evengelická církev. K budově se ještě vrátíme později, teď se vydáme ulicí Na Václavce směrem nahoru, kde v zatáčce stojí další modlitebna. Patří Českobratrské církvi husitské.



Funkcionalistická budova smíchovského Husova sboru byla postavená v roce 1935. Má 21 metrů vysokou hranolovou věž, členěnou dlouhými obdélníkovými okny, na jejímž vrcholu je umístěný kalich jako symbol husitské církve.
Pravoslavný kříž nad vstupem připomíná dobu, kdy se husitská církev odštěpila od Československé pravoslavné církve.









Založení Československé církve husitské v roce 1920 připomíná památník zakladatele Karla Farského, umístěný vedle kostela, těsně vedle vchodu do parku Santoška



Brána do bývalé zahrady usedlosti Santoška má na vrcholku svých sloupků sošky putti. Park zabírá velkou část této čtvrti a určitě si zaslouží samostatný článek. Někdy tady taky bude.






Od Husova sboru se vrátíme o něco níž k budově Českobratrské církve evangelické. Stojí před ní památník, na který se příště podíváme podrobněji.



V šeru chrámu s Josefem Sudkem

20. srpna 2016 v 15:31 |  Galerie a muzea
Na zahradě jednoho obyčejného činžáku na Újezdě stojí dřevěný fotografický ateliér, který připomíná, že zde pracoval Josef Sudek. Bohužel nejde přímo o jeho ateliér, ten v roce 1985 vyhořel a dnešní budova je jen replika, postavená věrně podle originálu v roce 2000.
Původní ateliér sem byl přenesený v roce 1901 z Vinohrad, jako poslední doklad zahradního fotografického ateliéru z 19. století. Josef Sudek se do něj nastěhoval i se svojí sestrou v roce 1927 a žil zde do roku 1959, kdy se přestěhoval do ateliéru na Úvoze. Jeho sestra zde však zůstala a Josef Sudek část budovy i nadále používal jako laboratoř.
Ateliér slouží jako výstavní prostory a momentálně se v něm koná výstava Sudkových fotografií s názvem V šeru chrámu. Sudek v něm zachytil chrám sv. Víta v průběhu mnoha let své kariéry. Překvapí nejen celkové pohledy, ale také zajímavé detaily, které většinou běžným návštěvníkům unikají.






Pamětní deska na domě



Dvorek a pohledy na ateliér, téměř zakrytý zelení, zvenku









Na Sudkových fotografiích (některé můžete vidět TADY) samozřejmě vidíme dokonalé kompozice a skvěle pojatou práci se světlem. Ty, kdo fotografují, možná překvapí, stejně jako mě, jednak perfektní ostrost detailů (například oltářních mříží), o které bych si myslela, že jí se starými přístroji nešlo dosáhnout, a také dokonalé zarovnání svislic. Dnes máme na srovnání kácejících se linií tilt-shift objektivy nebo počítačové programy, ale jak to dělal on, zvlášť mezi vysokými stěnami katedrály, se svým těžkým deskovým fotoaparátem?



V malé zadní místnosti měl Sudek svoji laboratoř



Slavné okno, na němž vznikal postupně cyklus fotografií Okno mého ateliéru



Dům bývá sice zavřený, ale stačí zazvonit a dostanete se dovnitř. K ateliéru na zadním dvoře vás přivedou šipky, pocházející ještě ze Sudkovy doby.


V současné době až do 15. září 2016 probíhá výstava Sudkových fotografií také v prestižním pařížském výstavním sále Musée du Jeu de Paume. Informace o ní najdete na mém druhém blogu TADY.


Ateliér Josefa Sudka
Praha 1, Újezd 30

Výstava trvá do 30. srpna 2016
Vstupné 10 Kč










Další články


Kam dál

Reklama