Revoluční 26

Středa v 12:00 |  Praha 1
Se vkládáním fotografií (a nejen s tím) je v poslední době na této blogové doméně tolik problémů, že si vždy dobře rozmyslím, kolik fotek vložím. Musím je totiž vkládat složitým způsobem po jedné. Proto se snažím z minulých Dnů evropského dědictví představit napřed místa, která moc fotografií nevyžadují, zatímco ty komplikovanější si nechám na dobu, až to celé správce opraví, nebo - což je pravděpodobnější - než se s celým blogem odstěhuji jinam. Dojde k tomu určitě hned, jak na to najdu čas.
Pokud říkám, že uvádím místa, která nevyžadují tolik fotografií, neznamená to, že by to byly nějaké pořadné památky. Dům, do kterého vás pozvu dnes, zvenku sice vypadá úplně obyčejně, vrcholek schodiště však spolehlivě vyrazí dech.




Nejde o žádný palác, dům býval obytný a dnes tady sídlí mateřská školka.




Novorenesanční dům pochází z let 1875-76, kdy byl postaven podle plánů Václava Kaury a Aloise Doubravy a má ve svém interiéru řadu cenných řemeslných prvků. Od vstupních dveří se svažuje do dvora dlouhý průjezd, který svědčí o tom, že úroveň ulice bývala kdysi mnohem nižší. V průjezdu najdeme, jako už málokde, původní dřevěnou dlažbu.














Schodiště je osvětleno vysokými okny v lucerně, jejíž barevná výzdoba vyniká v pronikajícím světle. Malby i štuky byly zrekonstruovány v roce 2016.






Školka sídlí ve všech patrech budovy. Měli jsme možnost podívat se v prvním patře do jídelny, která je zařízená střídmě běžným "školkovým" nábytkem, bohužel bez jediné výzdoby na stěnách, protože památkáři nedovolili, aby se na stěny cokoliv věšelo. Zato stropy jsou tady zdobené barevným štukem.





Nikdy bych nečekala, že se za běžnou fasádou, byť zdobnou, může nacházet takový poklad.


Zpracováno podle letáku, vydaného MČ Praha 1.


 

Fotovýstava u Panny Marie Sněžné

Sobota v 12:00 |  Praha 1
Na minulou návštěvu klášterní zahrady s památným tisem můžeme navázat další zajímavostí ve stejném objektu. V bývalém klášterním ambitu jsou dnes výstavní prostory, ve kterých se momentálně koná výstava fotografií World Photo Award. Fotografie z celého světa jsou zaměřeny na přírodu a zahrnují všechny oblasti - od makrofotografií rostlin nebo hmyzu, přes fotografie krajinných celků až k divokým zvířatům.



























Prémií k výstavě je možnost projít si ambit, kde najdeme hezkou sochu Piety a také zazděný portál, který dříve zřejmě spojoval klášter s rajským dvorem. Do něj ostatně vedou prosklené oblouky arkád.




Dvoru vévodí rozlehlá magnólie a já si píšu, že se na ni musím někdy v březnu, až pokvete, zajít podívat (pokud tady ovšem v té době bude nějaká výstava). Kromě kamenného oltáře v čele dvora můžeme také na zdi mezi okny obdivovat sluneční hodiny, které jsou sice jednoduché, mají však nezvykle velký časový rozsah.















No a kdybyste se na výstavu vydali při pěkném počasí, ve stejném areálu, ale se vchodem z františkýánské zahrady, je teď hezká kavárna. Vyzkoušenou ji nemám, ale zvenku se mi líbila.




Ve františkánském klášteře

13. září 2017 v 12:00 |  Praha 1
Jednou ze zajímavých věcí, o jejichž zpřístupnění v rámci Dnů evropského dědictví se zasloužila Praha 1, byla malá zahrada františkánského kláštera při kostele Panny Marie Sněžné. Ta v minulosti přiléhala k užitkové zahradě, kterou františkáni založili na začátku 17. století na místě bývalého hřbitova a která je od 50. let minulého století zpřístupněná veřejnosti jako průchozí zahrada s parkovou úpravou.





Zahrada těsně sousedí s dětským hřištěm, které v této části Františkánské zahrady leží. Hlavní atrakcí, díky níž byl prostor zpřístupněn, je jeden z nejstarších stromů v Praze, čtyři sta let starý tis červený. Strom se větví od země na pět kmenů, jeho stáří proto lze odhadnout spíš z jeho mohutnosti a šířky, než z výšky. V houštině jeho koruny je na jednom z odumřelých kmenů umístěná pískovcová socha Panny Marie.




















Klášter byl ve 14. století založen Karlem IV. původně jako karmelitánský, františkáni v něm sídlí až od roku 1603, kdy jim ho zpustlý po husitských válkách věnoval Rudolf II. Dnes v něm žije dvacet jedna mnichů, jejichž cely jsou umístěny v křídle, kterému říkají zámeček (na horní fotografii je to ta řada oken v prvním patře). Jeho součástí jsou i dvě vnitřní kaple, z toho jedna přístupná veřejnsoti.















Kromě památného tisu rostou i zahradě další zajímavé stromy, jako například rozlehlý košatý fíkovník, hustě obsypaný plody, nebo celá řada různých citrusů















Kostel Panny Marie Sněžné, k němuž klášter patří, je nejvyšší v Praze. Jeho klenba sahá do výšky třiceti čtyř metrů a i přes dnešní úctyhodnou velikost je jen zlomkem původně plánované stavby, která byla započata v roce 1347 a měla při své předpokládané délce sto metrů a trojlodnímu interiéru zabírat prostor celého dnešního Jungmannova náměstí. Stavba však nebyla dokončená vinou husitských válek a tehdejšího ovzduší, které katolickým stavbám nepřálo. Dnešní stav odráží jen předpokládané kněžiště a proto je také průčelí tak podivně ukončeno.





Informace o památném tisu pocházejí z letáku, který při příležitosti Dnů evropského dědictví vydala Praha 1.









.









Další články


Kam dál

Reklama