Dům U Voříkovských

8. listopadu 2017 v 12:00 |  Praha 1
Poslední letošní místo z Dnů evropského dědictví bylo zpřístupněno pár dnů po oficiálním víkendu, kdy se Dny konaly. Dům U Voříkovských spravuje Národní památkový ústav, který v červnu letošního roku dokončil obnovu objektu, který je částečně ještě prázdný a připravený k fungování pro potřeby ústavu.





Dům, který má nad portálem nástěnnou malbu s motivem biblického útěku do Egypta a v klenáku reliéf ruky, držící ořech, leží v těsné blízkosti kostela sv. Anny, s nímž byl po určitou dobu dokonce propojen. Má dlouhou a složitou historii. Je umístěn na rozlehlé parcele podél Liliové a Zlaté ulice, kde už v dávné minulosti stával gotický dům paní Perchty z Dubé, která ho v roce 1329 odkázala řádu dominikánek, které v té době stavěly přímo naproti svůj klášter s kostelem. Ty dům přestavěly pro účely ubytování sester a propojily ho na úrovni prvního patra dřevěným můstkem s portálem, proraženým ve stěně kostela, kde jsou stopy tohoto otvoru dodnes viditelné.



V 15. století dominikánky dům, který mezitím v místech dnešního severního křídla dál rozšířily, prodaly, protože ho po dobudování kláštera už pro svoje účely nepotřebovaly. Po husistských válkách význam kláštera upadl a s ním i význam a hodnota domu, v němž byl vybudován pivovar. Jeho majitelé dům dále rozšiřovali a vznikl tak členitý komplex starých a nových částí, propojených pavlačemi a chodbami.
Dnešní název dostal dům až v 18. století, kdy se dostal do vlastnictví rodu Voříkovských, jehož členové byli významnými představiteli města. Dům barokně přestavěli a upravili jak z hlediska hospodářského ke skladování materiálu, tak pro účely bydlení. Vzniklo tak východní křídlo, které dnes lemuje Liliovou ulici, a kde, jak uvidíme dál, byly vytvořeny reprezentativní místnosti s bohatou výzdobou.
V 19. století byla ukončena činnost pivovaru a dům byl dále přestavován, především na nájemní byty, obchody a sklady. Na začátku 20. století byly prostory upraveny na kanceláře a po roce 1948, kdy se dostal dům do správy státu, zde vznikly prostory Státní knihovny a byty pro zaměstnance.



Pohled ze Zlaté ulice na část severního křídla s vraty do dvora



Dvůr je protáhlý, prochází napříč celou parcelou a končí přímo naproti kostelu sv. Anny. V jeho zadní části bývala v době, kdy zde fungoval pivovar, zahradní restaurace zřejmě s kuželnou, po níž zde zůstal altánek a v rohu také dobový pisoár (ten se skládal z vodorovného žlábku, který je vidět nalevo od vrat, z něhož neustále vytékala voda, která omývala zeď, ležící pod ním, na kterou pánové močili. Kam chodily dámy, se zjistit nepodařilo :-))










Za jižním křídlem domu krátký výklenek naznačuje, že tudy v minulosti procházela ulička, propojující Zlatou ulici s Náprstkovou



V severním křídle při Zlaté ulici leží nejstarší jádro objektu. Největší z místností má krásný malovaný dřevěný strop z počátku 17. století.




Do prvního patra vede široké kamenné schodiště. Tady leží směrem do Liliové ulice reprezentativní a obytné prostory s klenbami a malovanými štukovými stropy. Stěny jsou většinou pokryty nástěnnými malbami.
































V nejmenší rohové místnosti jsou na stěně malby, představující galantní výjevy ve čtyřech ročních obdobích. Tady nahoře je zima.







Výhled z okna vede nejen do Liliové, ale také do Zlaté ulice - a také na zajímavá okna protějšího domu







V přízemí objektu vznikl přednáškový sál a také knihovna s vestavěnou galerií, prozatím ještě nezařízená a nevybavená








Z dávné gotické minulosti domu pocházejí klenuté sklepy, které procházejí pod celým objektem. Jejich součástí je dokonce studna, i když nefunkční, chráněná kovovou mříží.








I když jsou sklepy hodně rozlehlé, nepočítá se s jejich využitím. Je to jednak kvůli vzlínající vlhkosti, ale také kvůli nebezpečí zaplavení v případě zvýšení vodní hladiny ve Vltavě.





Dům bohužel není běžně přístupný a musíme jen doufat, že Národní památkový ústav tuto akci zopakuje při příštích Dnech evropského dědictví nebo při nějaké jiné příležitosti.
Informace jsem čerpala z letáku, který pro tuto příležitost Národní památkový ústav připravil.



Praha 1, Liliová 5




 

Uměleckoprůmyslové muzeum

17. října 2017 v 15:01 |  Galerie a muzea
Uměleckoprůmyslové muzeum je sice od ledna 2015 uzavřeno kvůli rekonstrukci, ale protože má být v listopadu znovu otevřeno, zpřístupnilo jeho vedení v září v rámci Dnů evropského dědictví čerstvě zrekonstruované prostory. Mohli jsme si tak prohlédnout všechny sály, které zatím byly ještě bez exponátů, výzdobu vestibulu, schodišť a chodeb, a také knihovnu.





Muzeum bylo založeno 7. února 1885 při příležitosti otevření Rudolfina, jeho první sbírky byly však vystavovány od roku 1886 nejdříve v Klementinu. Výbor, který byl při té příležitosti ustaven a ve kterém pod vedením dr. Karla Chytila zasedal například Vojtěch Lanna, Zdeněk Thun, Vojta Náprstek, Antonín Wiehl, Bohuslav Schnirch, Josef Schultz a další osobnosti z politicko-podnikatelsko-uměleckého světa, se od té doby snažil získat pro muzeum vlastní budovu. To se podařilo až v roce 1895, kdy byl z fondu, založeného Obchodní a průmyslovou komorou, zakoupen pozemek naproti Rudolfinu, na kterém architekt Josef Schultz (kromě jiného i spoluautor Rudolfina nebo Národního divadla) navrhl budovu nového muzea. První návrh byl odmítnut pro nedostatečnou výzdobu, druhá, zdobnější verze byla schválena a v únoru 1897 byly zahájeny stavební práce.
Stavba byla dokončena v prosinci 1898 a otevřena o vánocích 1899.




Novorenesanční budova svou podobou kopíruje vzhled protějšího Rudolfina, ať už podobou a výškou soklu, bosáží na fasádě nebo tvarem obloukových oken. Vnitřní výzdoba je skutečně bohatá, především ve zvýšeném vstupním foyer, kde je mohutné schodiště lemováno sloupy a zlacenými štuky a vede návštěvníka ke dvěma malovaným oknům, za kterými prosvítá Starý židovský hřbitov. Většina umělecko-řemeslných prvků nese jméno donátora, který jejich vznik dotoval. Jedním z hlavních byl průmyslník Vojtěch Lanna, který kromě finanční podpory věnoval muzeu i svoji sbírku skla.



Okna jsou alegoriemi uměleckého průmyslu a umění









Zlacené kandelábry daroval muzeu František Křižík. Nástěnné malby jsou dílem Ferdinanda Herčíka a představují zámečnictví, tisk a grafické umění, slévačství, keramiku, sklářství a zlatnictví.







Schodiště za tepanou mříží nás přivede do prvního patra, kde leží hlavní sály. Tím nejkrásnějším je tzv. Votivní sál.







Sál má bohatě malovaný strop s výjevy, které zhotovil Karel V. Mašek. Lunety nad obojími dveřmi představují Holdování Palas Atheně a Obchod a Umělecký průmysl. Ve výklenku stěny je umístěná bronzová busta od Emanuela Hallmanna, která představuje císaře Františka Josefa I.














Všechny výstavní sály mají bohatě malované stropy. V době prohlídky už byly připraveny k umisťování exponátů a některé z nich už byly vybaveny vitrínami. V sálech byly také umístěny popisy s informací, co v kterém sále bude při nové dispozici umístěno.





















Výhledy na obě strany jsou úžasné, ať už jde o pohled na Starý židovský hřbitov, tak o detailní pohledy na Rudolfinum z průčelní strany, nebo o průhledy na Hradčany a Petřín.







Připravená byla už také knihovna, i když prozatím její regály byly ještě prázdné. Zaplněny byly pouze police původních barokních skříní, které pocházejí ze zrušené knihovny kláštera v Benešově.















Oproti minulým letům došlo ke změně dispozice pro návštěvníky. Vstupovat se už nebude hlavním vchodem z ulice 17. listopadu, ale ze zahrady na rohu Široké ulice. Vchod odtud vede do přízemních prostor, kde je nově vybudováno návštěvnické zázemí.




Dříve zanedbaná zahrada prokoukla díky revitalizaci a vyniká v ní keramická fontána, umístěná v pískovcovém bazénku. Fontána pochází z let 1938-1939 a je dílem Heleny Johnové, která vedla keramický ateliér Uměleckoprůmyslové školy. Jde ovšem jen o kopii, kterou v roce 2004 zhotovil keramik Petr Lada, původní dílo, které bylo poničené, je umístěno v depozitáři muzea.






Při zpracování textu byl použit informační leták, vydaný Městskou částí Praha 1 při příležitosti Dnů evropského dědictví.




Praha 1, 17. listopadu 2




Barevný podzim na střeše ČSOB

30. září 2017 v 23:59 |  Praha 5
Už čtvrtý podzim jezdím několikrát týdně kolem radlického sídla centrály ČSOB a obdivuji barvy, které se s postupujícím časem mění na jeho střešní terase. Až letošní Dny architektury, které se konají tento víkend, mi umožnily na střechu vyšplhat a prohlédnout si nejen ji, ale celou tuto rozlehlou stavbu, jejíž návrh vyšel z ateliéru architekta Josefa Pleskota.
Komplex šesti nízkých pavilonů, spojených do jednoho celku společnou střechou, která tak vytváří průchozí ulici mezi oběma vchody, umístěnými na kratších stranách areálu, byl otevřen před deseti lety. Právě díky tomuto výročí vedení banky umožnilo v rámci Dnů architektury dnešní návštěvu, kterou nás se zasvěceným výkladem provedla spolupracovnice arch. Pleskota architektka Markéta Jurečková.




Návrh architekta Pleskota vyhrál ve druhém kole výběrového řízení, do kterého bylo přihlášeno přes osmdesát návrhů. Přestože nebyl primárně navrhován se zaměřením na ekologii, získal druhý stupeň prestižního amerického certifikátu ekologické stavby. Je plný moderních technologií, ať už jde o automatické stahování žaluzií podle toho, jak systém, umístěný na střeše, vyhodnotí sluneční svit, klimatizaci, která se automaticky vypne v kanceláři, kde se otevře okno (už jen ta možnost otevřít v takové budově okno), nebo třeba samostatné nasvícení pracovních stolů v open-space podle potřeb každého zaměstnance.
Stavba byla navržena do protáhlého údolí mezi dvěma nízkými hřebeny na místě, kde dříve stávala náves starých Radlic. Ty byly těžce poškozeny při bombardování na konci 2. světové války, jejich zkázu však dokonala v 70. a 80. letech minulého století výstavba metra a nutnost rozšíření přístupových komunikací do nových čvrtí v jihozápadní části města. Dnes tady z nich zůstala jen kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou banka nechala na svoje náklady zrekonstruovat a předala ji k užívání církvi.
Budova byla vytvořena pro dva a půl tisíce zaměstnanců, kteří do té doby sídlili na čtrnácti různých místech, a to především v centru Prahy. Do Radlic se jim proto moc stěhovat nechtělo, dostali však jako bonus pracoviště, které se topí ve světle a zeleni, a jehož součástí je i upravená a vzrostlá zahrada na střeše.































V protější stráni roste v současné době další budova ČSOB pro tisíc pět set pracovníků, která bude s centrálou propojena přes Radlickou ulici lávkou



Pohled na Radlickou ulici směrem k Vltavě a na kapličku sv. Jana Nepomuckého




Za lesíkem Na Farkáně v protější stráni vykukuje špička kostela sv. Filipa a Jakuba na hřbitově na Malvazinkách




Ze střechy nad čelem budovy je vidět až na Dívčí hrady a část Zlíchova, severněji potom v průzoru za opravdu ošklivou obří stavbou, která ve svahu nad Radlickou vyrostla v posledních letech, Vyšehrad a Kavčí hory








Střešní zahrada je rozdělena třemi zasklenými plochami, které kryjí tři dvorany, členící prostor banky. Mezi nimi jsou další dvě prohlubně, přinášející do kanceláří světlo.



Jedna ze tří dvoran



Vstupní prostor v západní části stavby




Protože je stavba umístěná v mírném svahu, mají jednotlivé pavilony nejen rozdílnou výšku (mezi první a poslední řadou je to rozdíl jednoho patra), ale i spojovací ulice mezi šesti pavilony má nestejnou úroveň. Od hlavního vchodu tak návštěvník několikrát překoná nízké schodiště, aby se dostal do jiného prostoru. Každý z nich je řešený jiným způsobem. Nejhezčí je ten poslední, kde v blízkosti vodní plochy leží kavárna. Všude kolem jsou průzory, kterými dovnitř přes sklo vstupuje další zeleň a světlo.















Kromě kavárny, o které jsem se zmínila nahoře (a kromě další menší ve čtvrtém patře), jsou v přízemí dvě celodenně otevřené restaurace, ale také třeba lékařská a zubní ordinace nebo pošta.




Přímo před budovou se nachází nejen stanice metra, ale také konečná tramvaje.


Bohužel budova banky byla otevřená pro veřejnost jen jeden jediný den, Dny architektury však pokračují i v neděli, kdy je na programu spousta dalších zajímavých návštěv, přednášek nebo filmů. Program najdete TADY.







Další články


Kam dál

Reklama