Lennonova zeď

9. listopadu 2010 v 20:49 |  Praha 1
Z Lennonovy zdi se stala turistická atrakce, která už nemá nic společného s jejím vznikem, s kultem Johna Lennona, který u ní byl roky pěstován, s demonstracemi, které u ní proběhly, a vůbec už ne s duchem Prahy. Nejde tam o nic jiného, než že si cizinci dokazují, kdo na ní zanechá stopu - kdo výš, kdo větší, kdo barevnější.
Před časem jsem u zdi nafotila sérii fotografií, ale neměla jsem moc chuti se k nim vracet a komentovat je tady. Jsem ze stavu zdi znechucená a nechtělo se mi v tom vrtat. Pátrala jsem sama v sobě, jestli u mě nejde jen o "stařecké" rozčarování a nostalgickou vzpomínku na staré časy.

LZ
Zeď v roce 1981

Doslova se mi ulevilo,  když jsem před pár dny náhodou narazila na fejeton spisovatele Jiřího Tepera z jeho knihy Prahou jít a koukat. Přesnými slovy vystihuje moje rozpoložení nad tím, kam to se zdí dospělo. S laskavým svolením autora tady celý fejeton uvádím.

Povídka velkopřevorská

Praha je plná tradic všeho druhu, ale nestává se často, aby byl našinec účasten zrodu další z nich. Mně se to poštěstilo, už tomu bude nějakých třicet let.
Když se vydáte z Kampy směrem k Velkopřevorskému náměstí, přejdete nejprve můstek přes Čertovku a k samotnému náměstí vede potom krátký průchod mezi dvěma domy. A právě na fasádu jednoho z nich opsal (tenkrát) kdosi křídou krásnou báseň Václava Hraběte. Začíná takhle: Po špičkách couvaje / vytáčel jsem se z lásky / jako z poslední cigarety hubený kouř / k nebi které zatím nezná / a uprostřed Velkopřevorského náměstí/ rozplakal mi vlasy sníh / …
Stál jsem tam, když křída byla ještě čerstvá. Báseň na zdi se zalíbila. Brzo přibyly další verše, byť i ne tak povedené, někdo přidal citát, další zamilovaný vzkaz. Záhy byla popsána i fasáda protějšího domu a od té byl už jen krůček k  záboru mohutné zdi oddělující Velkopřevorské náměstí od Maltézské zahrady. Co bylo dál, je všeobecně známé. Zrodila se zeď Johna Lennona, verše byly nahrazeny úryvky z textů Beatles a ve výroční den Lennonova zavraždění se tam scházeli jeho ctitelé s kytarami a svíčkami.
Šel jsem kolem, je to pár dní. Kdysi tak výrazný Lennonův portrét zmizel a zeď je v několika
vrstvách zakryta pestrobarevnými vzkazy, podpisy a výkřiky v mnoha jazycích. Spíš než sympatie k Lennonově odkazu vyjadřují agresivní samolibost autorů, kteří přebíjejí jeden druhého sprejem a barvou, aby zvlášť vynikl ten jejich čmáranec.
Byl jsem u vzniku tradice a, jak vidím, i u jejího konce.


Zeď v září 2010  
20100923_951


20100923_961


20100923_974


20100923_973


20100923_970


20100923_969


20100923_965


20100923_07


20100923_01

Při přípravě tohoto článku jsem narazila ještě na jeden zajímavý odkaz, na článek spisovatele Alexe Koenigsmarka v Britských listech. Najdete ho tady:  
Vítejte v klubu spřízněných duší, pane spisovateli!


Malá Strana, Velkopřevorské náměstí
 


Komentáře

1 Vladislav Nohavica Vladislav Nohavica | 14. ledna 2011 v 15:22 | Reagovat

http://www.flickr.com/photos/11178731@N04/5351039291/

2 praga-magica praga-magica | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 15:36 | Reagovat

Děkuji, moc hezká pamětnická fotka!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama