Dnes se spolu podíváme na místa, která už pod původním názvem Větrov (nebo Na Větrově) nejsou tak známá. Říkalo se tak kopečku, který navazuje na horní část Nového Města a svažuje se na tři strany - ke Karlovu náměstí, na Albertov a do ulice Na Slupi. Mám to tady ráda, je tady spousta zajímavostí, a pokud se vám poštěstí přijít sem v pozdním odpoledni, kdy zapadající slunce pozlacuje zdi domů, budete mít možná stejně jako já pocit, že jaro už je opravdu blízko (jen abych to nezakřikla jako minule, kdy jsem tady jásala, že jsem ve vzduchu ucítila jaro a další den spadla teplota na -15).
Naše procházka začne na náměstí, do kterého ústí z jedné strany Viniční a které protíná Apolinářská. Minule jsme viděli sloup sv. Vojtěcha, který tady stojí. Dnes si prohlédneme další zajímavosti a sejdeme Apolinářskou dolů do ulice Na Slupi.
Za zády máme mohutnou budovu porodnice U Apolináře (podrobněji TADY). V zapadajícím slunci se cihly, ze kterých je vyskládaný plastický ornament na fasádě, perleťově třpytí.
V malém památkově chráněném rohovém domku s Madonkou pod sklem v průčelí bydlel bývalý ministr Jiří Dienstbier. Domek má gotické sklepy, do dnešní podoby byl upraven v době baroka a klasicismu. Vedlejší funkcionalistický dům (ve kterém bydlí Ladislav Štaidl), byl postavený na místě nechvalně proslulé Jedové chýše, prastaré hospody, ve které se scházívala pražská galerka, zloději, pasáci a lehké holky.
V malém památkově chráněném rohovém domku s Madonkou pod sklem v průčelí bydlel bývalý ministr Jiří Dienstbier. Domek má gotické sklepy, do dnešní podoby byl upraven v době baroka a klasicismu. Vedlejší funkcionalistický dům (ve kterém bydlí Ladislav Štaidl), byl postavený na místě nechvalně proslulé Jedové chýše, prastaré hospody, ve které se scházívala pražská galerka, zloději, pasáci a lehké holky.
Jedová chýše někdy před svým zbouráním na konci 20. let minulého století
Z úzké bezejmenné slepé uličky vedle Dienstbierova domu uvidíme na jeho zadní straně sluneční hodiny
Plechové hodiny z roku 1970 jsou tvořeny dvěma výsečemi. Na horní jsou umístěny symboly Štíra, Kozoroha, Panny, Raka a Ryb, na spodní potom číslice, které ukazují hodiny od 8 hodin ráno do 4 hodin odpoledne.
Na konci této krátké uličky stojí klasicistní fara se starším jádrem, vedle ní začínají schody, které vedou na Albertov do Studničkovy ulice. Jsou zrekonstruované, ale já pamatuji ještě ty staré, křivé a klikaté, vedoucí hustým křovím, kudy bylo někdy o strach chodit. My po nich dnes nepůjdeme a vrátíme se do Apolinářské.
Hned na rohu stojí ošklivá budova mateřské školky, před ní je na kamenném soklu socha holčičky na pískovišti. Nepodařilo se mi vypátrat autora ani přesný název sochy, která je teď kompletně opravená. Před časem jí totiž nějaký inteligent urazil hlavu.
Někde v těchto místech jsem taky našla na zdi dva existencionalistické výkřiky...
Pod mateřskou školkou stojí půvabný domeček, ve kterém má sídlo velvyslanectví Lucemburska
Přímo naproti najdeme kostel, který dal celé ulici jméno. Svatý Apolinář na Větrově byl založený už v první polovině 14. století Karlem IV. pro kapitulu, která se sem přestěhovala v roce 1362 ze Sadské. Gotická jednolodní stavba s průčelní věží byla regotizovaná v roce 1895 podle projektu architekta Mockera.
Uvnitř kostela jsou nástěnné malby z konce 14. století a zařízení, které sem bylo přeneseno v roce 1785 z tehdy zrušeného kostela na blízkém Karlově. Na bočním oltáři je slavný obraz Panny Marie Karlovské, patronky těhotných žen, od J. J. Heinsche z roku 1697. I ten pochází původně z Karlova, kam se k němu údajně chodívala při svých pobytech v Praze modlit (téměř neustále těhotná) Marie Terezie. Na Karlově dnes visí pouze kopie obrazu, údajně proto, že když byl tamější kostel znovu vysvěcen, farář od Apolináře odmítl originál vrátit, protože přitahoval těhotné ženy a pro kostel to znamenalo finanční přínos.
Pohled na průčelí Apolináře
Pohled do Apolinářské zespodu. Po pravé straně pod kostelem klasicistní stavba bývalé jezuitské školy ze 17. století, později pražská porodnice, ještě později protialkoholní léčebna a záchytka, kde působil slavný dr. Skála, dnes Klinika pro léčbu závislostí. Po levé straně malírny Národního divadla, obnovené po vybombardování americkými letadly v únoru 1945.
O něco níže se ulice začíná prudce svažovat dolů
Se sluncem přímo proti objektivu se fotí špatně, ale líbily se mi ty prosvícené lucerny
Úzký a vysoký kaňon dolní části ulice je z pravé strany ohraničený zdí Botanické zahrady a z levé zdí zahrady kláštera alžbětinek. Zajímavostí je, že ještě na konci 19. století vedla vpravo přes současnou Botanickou zahradu tzv. Velká Benátská ulice, která spojovala Apolinářskou s Benátskou. Zrušená byla až při založení zahrady.
To už jsme se dostali až do ulice Na Slupi. Po levé straně leží klášter alžbětinek s nemocnicí sv. Alžběty, s Dienzenhoferovým kostelem Panny Marie a kaplí sv. Tekly...
.. zatímco po pravé straně můžeme vidět staré parní lázně, které v posledních dvaceti letech jen pustnou. Squatteři, kteří je v roce 2009 obsadili, byli policií násilně vystěhováni, situaci domu to ovšem nijak nezměnilo.
Zde hledá
N-Á-D-H-E-R-A. Tuhle část Prahy (Větrov, Karlov, Albertov) mám moc rád. Nemůžu se dočkat dalších článků.