O věži sv. Víta

13. listopadu 2012 v 12:00 |  Praha 1
Téměř sto metrů vysoká (přesně 96,6 m) jižní věž chrámu sv. Víta je vidět z dálky z mnoha částí Prahy, stačí jen trochu vyvýšené místo. Například takto od Hladové zdi na Petříně.



Na to, abychom si mohli prohlédnout všechny její detaily, musíme ale přece jen přijít trochu blíž, ideálně přímo až na III. hradní nádvoří.



Věž i celá východní část chrámu, do níž spadá i chór s kaplemi, pochází z gotického období 14. a 15. století (na rozdíl od západní části, tj. příčné lodi, trojlodí a průčelí s věžemi, které bylo přistavěno v druhé polovině 19. století).



Spodní část věže pochází, stejně jako vedlejší Zlatá brána, z doby před rokem 1399 a je dílem Petra Parléře, který tak navázal na práci Matyáše z Arrasu, autora projektu a starších částí chrámu. Po smrti Petra Parléře v roce 1399 dostavěli věž jeho synové až do výše otevřené galerie. V době husitských válek byly práce zastaveny a věž byla dokončená až v letech 1560 - 62 císařskými staviteli B. Wohlmutem a H. Tirolem, kteří vytvořili renesanční galerii a cibulovou střechu. Ta doznala dalších změn ještě v roce 1770, kdy byla upravená podle projektu N. Pacassiho.
Ve věži visí sedm zvonů, pravděpodobně ten nejznámější z nich je největší český zvon Zikmund, který byl odlitý Tomášem Jarošem z Brna v roce 1549, kdy nahradil předcházející stejnojmenný zvon z roku 1477. Váží 13,5 tuny, je vysoký 2,5 metru a má průměr 2,56 metru. Dalšími zvony ve věži jsou Václav (1542), Jan Křtitel (1546), Josef (1602) a další tři nové zvony z roku 2012 - Dominik, Maria a Ježíš, které byly odlity v dílně zvonařů Dytrychů v Brodku u Přerova.
Zvony zvoní pravidelně v neděli čtvrt hodiny před bohoslužbou a šestnáct minut v poledne, jinak jen při významných událostech. Při takzvaném malém zvonění zvoní Václav a Jan Křtitel, při velkém se k nim přidává i Zikmund. Ježíš, jako nejmenší zvon, zvoní jen poslední minutu v poledne a samostatně slouží jako umíráček.



Věžní hodiny pocházejí z roku 1552






Pozdně renesanční zlacená kovaná mříž pochází ze začátku 17. století. Právě za ní visí zvon Zikmund. 15. června 2002 Zikmundovi puklo srdce a propadlo se prkennou podlahou o patro níž. To podle pověsti znamená zlé časy a špatnou zprávu - bylo jí to, že jen o pár týdnů později přišly ohromné a ničivé záplavy?



Ve spodní části věže je umístěná kamenná pamětní deska z roku 1394, popisující stavbu katedrály v předhusitské době


Pražský hrad, III. nádvoří
 


Komentáře

1 TomአBocáN TomአBocáN | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 8:30 | Reagovat

Pekný článok.. Dovolím si ešte trochu doplniť k tomu krásnemu zvonu :)
Zikmundom sa zvoní občasne i z dôvodu, že je príliš ťažký a nepriaznivo pôsobí na statiku veže. Zvonová hlava u Zikmunda totiž nieje vysadená a tak ťažisko zvonu pri vychýlení pôsobí obrovskými tlakmi.
Niekde sa uvádza, že váži dokonca až 16 ton. K rozhúpaniu je treba 4 zvonárov.
Hej a v roku 2002 to bolo už po tretie, čo jeho srde prasklo.
Traduje sa ešte iná povesť. Že sa zvonu pred zavesením nemohla dotknúť nečistá ruka, a tak ho na vežu vešal nespočet chlapcov panicov.
Obe budú asi iba povesti :) I tá zo srdcom sa skôr nepotvrdila.
A ešte za svoj hudobnícky rod nesmiem opomenúť, že je ladený do G-čka :)

2 praga-magica praga-magica | 14. listopadu 2012 v 14:49 | Reagovat

[1]: Tomáši, děkuji za zajímavé doplnění. Vůbec jsem netušila, že zvony jsou nějak schválně laděné.

3 TomአBocáN TomአBocáN | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 15:35 | Reagovat

Schválne sa z pravidla neladia.. možno tak menšie do nejakých zvonohier (to fakt neviem), ale kvalita zvuku je od čistoty tónu. Pri údere zvonu spolu zaznie množstvo tzv. alikvotných tónov z ktorých niektoré sú silnejšie iné slabšie. Ten najsilnejší tzv. nárazový určuje v akom tóne zvon znie. Čím je tento tón výraznejší, čím viac vystupuje z pléna zmiešaných tónov tým je na posluch zvuk čistejší a kvalita zvonu tak stúpa. Tieto zvuky sa rozdeľujú na 2 oblasti. Principálovú a mixtúrovú. V principálovej by mak znieť u kvalitného zvon jednoznačný nárazový tón, zhoda nárazového tónu a primi, a interval spodnej oktávy. Ďalej čistú hornú oktávu, molovú terciu (v zvláštnych prípadoch terciu durovú) a čistú kvintu. V mixtúre durovú decimu a čistú duodecimu. vyskytujú sa tam ešte nóny undecimi, tredecimi. Orientovať sa v týchto tónoch a určiť ich hodnotu je obzvlášť veľmi náročné a samozrejme nedajú sa určiť sluchom všetky - je ich naozaj mnoho. Dobre sú na tom ľudia s absolútnym sluchom a potom už len prístroje :) Aby som to trochu objasnil.. to množstvo slabých tónov okolo nárazového tónu vytvára farbu akou zvon znie. Na porovnanie tón bez alikvotných tónov je napr pípanie nejakého prístroja alebo klasický elektronický kancelársky zvuk telefónu. To sú zvuky generované len s jedinou frekvenciou. To v reálnom svete možné našťastie nieje.
Dokonca by som mohol povedať, že zvony môžu znieť radostne alebo zarmútene a smútočne. Všetko majú na svedomí znovu alikvotné tóny ktoré ak k základnému tónu uzavierajú dostatočne silnú malú terciu, znejú molovo a ak veľkú tak znejú v Dur čo je v harmónii a vôbec v uchu súčastného človeka (ktorý vníma hudbu-zvuky v Dur-molovom tonálnom systéme) "radostný" súzvuk. Pokiaľ viem tak Durovo sa ladia len zvony na zvonkohrách. Ostatné všetky vežové zvony sú mol.

A človek si povie: Zvon.. no čo. Nič na tom nieje :) a pri tom je to hudobný nástroj ako každý iný v skupine ladených s jediným znejúcim tónom.

4 praga-magica praga-magica | 14. listopadu 2012 v 23:47 | Reagovat

[3]: Tomáši, moc děkuji, jako hudebnímu laikovi mi to zní strašně komplikovaně, i když přiznávám, že je to zajímavé :-)

5 Lamia Lamia | E-mail | 16. listopadu 2012 v 5:38 | Reagovat

Se zvony je to vůbec komplikované, tvrdí se totiž, že tibetské mísy, které měly sloužit jednak k meditacím a hlavně k léčebným účelům, jsou ze zvonoviny, ovšem ze slitiny až devíti různých kovů, oproti slitině používané v Evropě, která by měla být jednodušší. Léčení prostřednictvím zvuku těchto mís mělo být utajované učení předbudhistického původu,vycházející ze šamanských tradic. Jenže o Tibetu už se toho nakecalo, ovšem je pravda, že i v Evropě je spousta pověstí o moci zvonů, to ale souviselo s jejich posvěcením.Kupodivu snad ale všude, kde se nějaké zvony používají, se jim připisuje moc zahánět démony.
A když jsme u hlavní věže, na jedné z menších věží by se měl vyskytovat kohout, prý jako symbol obětí Svantovítovi, což byli taky kohouti, to ale nejspíš víte.

6 praga-magica praga-magica | 16. listopadu 2012 v 10:35 | Reagovat

[5]:Ano, kohout tam je taky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama