Na moravské svatbě

20. srpna 2013 v 12:00 |  Kus za Prahou
Ačkoliv jsem narozením Brňačka a volbou Pražačka, dětství mám spojené s Moravským Slováckem, s oblastí, které se říká Podluží. Pochází odtud moje maminka a jezdívala jsem tam často k pratetě Milce (ano, tak se jí říkalo dávno předtím, než jsme věděli o existenci fialových čokolád) a strýci Fanošovi (v tom kraji se Františkům říká nezvykle - prastrýc Fanoš měl švagra Franoše, syna Fanyna a ten zase syna Fanu). Teta Milka jezdívala i po osmdesátce a po operaci srdce denně na kole pracovat do vinohradu, zatímco strýce jsem neviděla snad jinak, než ve sklepě u sudů s koštýřem v ruce.
V té době tady ještě každá druhá tetka (rozuměj: žena nad čtyřicet let) nosila kroj - bohatě řasenou sukni ke kolenům a jupku se sklady kolem pasu vpředu zdobenou nitěnou krajkou nebo prýmky - podle zdobení se poznalo, z které vesnice žena pochází. Samozřejmostí byl šátek na hlavě a v zimě žádný kabát, ale vlňák, velký šátek, do kterého se celé zabalily. Staré domy se tady každoročně líčily bílou barvou, měly stejnou šmolkově modrou podezdívku a malované žudro (kdo ví, co to je?).
To všechno je dnes už pryč. Milka s Fanošem a většina ostatních příbuzných už dávno okopávají vinohrad na onom světě, ostatní se odstěhovali a na Slovácku mi zůstalo jen pár vzdálených sestřenic a bratranců, se kterými se, bohužel, nestýkáme. Moje srdce je ale pořád skrytě moravskoslovácké. Proto jsem měla radost, když si jedna z mých neteří vybrala jako místo svatby právě jednu z vesniček v tomto kraji mezi Břeclaví a Hodonínem. Ne že bych tady musela ventilovat rodinné fotografie, spíš vám chci ukázat místo, kde se svatba konala.


















Svatba se konala doslova mezi vinohrady, ve sklepním městečku Nechory u Prušánek. Právě tady stojí nový hotel, nenápadně i s bazénem zasazený ve vinohradech, s velkým klenutým a členěným sklepem a několika možnostmi posezení. Víno je z vlastních sklepů a výborné, uzeniny a lahůdky vlastní výroby, jídlo od vynikajícího kuchaře chutná a vypadá tak, jak to od dobrého jídla čekáte. Byli jsme nadšení a okouzlení a jen lituji, že je to tak daleko.
Prušánky leží kousek od Lednicko-valtického areálu a není to odtud daleko na Slovensko ani do Rakouska. Pokud plánujete cyklistickou dovolenou střiženou ochutnávkami vína, mohla by to být ideální základna. Kontakt najdete TADY (ne, nemám z toho žádnou provizi).













Musím se přiznat, že cimbál a lidové písničky, které k této oblasti patří, nejsou zrovna tím, co bych ráda poslouchala (možná i proto, že jsem z generace, která pamatuje, jak si bolševik udělal z lidové hudby svůj nástroj propagace. A taky mi vadí, jak moravskou lidovou hudbu przní to nejhorší v kultuře, co může být - totiž dechovka). Tady to bylo ale úplně na místě a překvapilo mě, jak nejen ženich, který se lidové hudbě věnuje aktivně, ale i všichni jejich přátelé, s chutí a s radostí zpívali a tancovali u cimbálu.






To není ulice s obytnými domy, ale s vinnými sklepy. Tak to v Nechorách vypadá.















A tohle je to žudro. Malovaný vstup do domu.


 


Komentáře

1 Oli Oli | E-mail | 20. srpna 2013 v 13:00 | Reagovat

Díky za hezké povídání a fotky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama