Velká strahovská zahrada zahrnuje sady a lesy, které leží jak na východ, tak i na jih od kláštera. Patří do ní tedy i velký sad na svahu pod Úvozem, vinice a vyhlídka se sochou Panny Marie z Exilu, plochy s rozhlednou a kostelem sv. Vavřince i lesík a velký sad mezi klášterem a Hladovou zdí. A právě do tohoto sadu dnes vstoupíme ze Strahovské ulice dřevěnou branou v Hladové zdi.
Zahrada vznikla současně se vznikem kláštera na území, které premostrátům daroval Vladislav II. v roce 1140. Premostráti v průběhu staletí celé území zušlechtili, svedli podzemní vody, založili zahrady a sady a kromě kláštera zde postavili, především v době baroka, řadu dalších malých staveb, které sloužily k obsluze zahrady i pro klášterní život (domek zahradníka, sušárnu ovoce, poustevnu, kazatelnu - a dala bych krk na to, že sem patřily i ty stavby, které jsou dnes součástí vojenském prostoru na bastionech za Hladovou zdí, jen se mi to nikde nepodařilo zjistit.
Zahrada byla zrekonstruována letech 1996 - 1998 a kromě malé části s domkem zahradníka je celá zpřístupněná.
Při vstupu do zahrady míří první pohled samozřejmě hned doprava k rozhledně, která je přes rozlehlý trávník dobře vidět
Pokud bychom se od brány vydali doleva po blátivé cestě podél zdi, dostaneme se kolem strahovské restaurace Peklo rovnou na nádvoří kláštera
My se ale raději vydáme mokrou trávou rovně přes sad až k hraně plošiny, která sad tvoří, odkud je - zatím, dokud jsou stromy opadané - neobvyklý výhled jak na klášter, tak dolů do údolí, kde hluboko pod sebou uvidíme Hrad, ke kterému jsme zvyklí z vltavské kotliny spíše vzhlížet.
Pokud bychom se od brány vydali doleva po blátivé cestě podél zdi, dostaneme se kolem strahovské restaurace Peklo rovnou na nádvoří kláštera
My se ale raději vydáme mokrou trávou rovně přes sad až k hraně plošiny, která sad tvoří, odkud je - zatím, dokud jsou stromy opadané - neobvyklý výhled jak na klášter, tak dolů do údolí, kde hluboko pod sebou uvidíme Hrad, ke kterému jsme zvyklí z vltavské kotliny spíše vzhlížet.
Přímo od vchodu vede další cesta rovnoběžně se zdí směrem k rozhledně
Ať chceme nebo nechceme, pohledu tady pořád dominuje vojenská věž za zdí. Někdo mi říkal, že to dřív bývala rušička, ale něco takového půjde asi jen těžko oficiálně ověřit.
Ve zdi tady také uvidíme zadní část domku, který jsme viděli v minulém příspěvku z přední strany, a ve kterém bydlel režisér Elmar Klos. Dům je prakticky součástí zdi a směrem sem do zahrady má hezkou terásku.
Přímo naproti stojí na hraně kopce vysoký kříž
Cesta nás přivede k bývalé poustevně, která dnes, údajně, slouží pro obsluhu zahrady
Za domkem by naše cesta mohla končit, k rozhledně to tudy totiž přímo nejde. V cestě leží to podivné zařízení (trafostanice? úpravna vody? nevíte to někdo?), z této strany schované za zdí a z druhé strany od rozhledny za bránou a plotem, na kterém visí výstražné tabule, že je plot elektrický.
Odbočka cesty tu ale spadá prudce podél zdi dolů a tak to riskneme, i když to po blátě docela klouže a cesta se za chvíli ztratí v napadaném listí...
... přivede nás nicméně po chvíli nad schodiště, které vede z Petřína do Vlašské ulice a které jsme tady taky už několikrát viděli.
Přes lesík je dobře vidět kazatelnu, shlížející dolů do údolí
Přes zeď, která lemuje schodiště, bychom se mohli vpravo dostat k vyhlídce se sochou Panny Marie z Exilu nebo vlevo do lesíka, kterým vede cesta zpět nahoru do sadu, nebo také k oběma pískovcovým jeskyním Peklo, které tady ve svahu leží. Ty si ovšem necháme někdy na lepší počasí a místo toho sejdeme dolů po schodišti.
Ivana |
Zajímavé fotky. Tak jsem si myslela, kdovíjak mám Petřín procouraný křížem krážem a teď zjišťuji, že přeci jen jsou místa, která vůbec neznám. A to je důvod, abych se tam zase někdy vypravila