Mých pět důvodů k návštěvě Madridu

14. prosince 2014 v 17:30 |  Mých 5 důvodů...
Jsem vděčný turista. Všude se mi líbi, všude jsem nadšená, všude mi chutná, i když někde míň, někde víc. V Madridu, kam jsme se vydali na konci listopadu, to bylo rozhodně víc.


Důvod první - Atmosféra a noční život

Památky, kostely a královské paláce prominou, ale ze všeho nejvíc mě uchvátila hektická, živá a zároveň pomalu se vlekoucí atmosféra města. Baví mě pozorovat lidi na ulicích a v restauracích, baví mě courat jen tak ulicemi a vysedávat v kavárnách a parcích. Město má neopakovatelnou atmosféru, žije dlouho do noci a ráno později vstává. (Stejně jako já, no a co). K zahození není ani počasí - koncem listopadu bylo 20 stupňů a slunce - a také fakt, že se tady stmívá o dvě hodiny později než u nás.















20. listopadu - pro nás počasí sice nezvyklé, ale o to vítanější



To není žádná demonstrace a ani turistická tlačenice, ale jen jeden obyčejný večer v ulicích


















Důvod druhý - Restaurace, kavárny a jídlo všeobecně

Jsem kavárenský povaleč a tady jsem byla jako ryba ve vodě. Množství kaváren, restaurací, bister, barů, pivnic a nejrůznějších dalších podniků se směle vyrovná množství památek. Moc se mi líbí, jak jsou restaurace večer přecpané lidmi, jak se o víkendu rodina i s prarodiči na dlouho usadí v restauraci, povídají si a přitom spořádají horu jídla. Podle davů v restauracích i v obchodech by člověk neřekl, že tohle je ta země na kraji úpadku.
Objevem roku pro mě byla stará tržnice San Miguel, která sice slouží dál jako běžná tržnice, ale je především plná stánků a pultů s jídlem a pitím. Kromě stovek a stovek nejrůznějších tapas si tady za slušnou cenu můžete dát třeba ústřice nebo misku paelly, ale taky spousty dalších hotových jídel, sýry, ovoce, zeleninu, sladkosti a zmrzlinu. Míst k sezení je málo, ale místní postávají u dlouhých barových pultů a pokud nenajdou místo ani u nich, ucpou se svými talířky úzké chodbičky tržnice. Tady se nám líbilo tak, že jsme nakonec nebyli líní chodit přes celé město jíst jenom sem.















Za takovou svačinu bych šla na kraj světa. Kozí sýr s karamelizovanou cibulí, foie gras s lesním ovocem a houstička s kuřecím salátem. Nesmí chybět dos sangrías rojas, dvě sangríe z červeného vína.








Důvod třetí - Umění

Je všude kolem. Každý kostel se honosí dílem nějakého toho starého španělského mistra, ale na ty nejdůležitější a nejvzácnější umělecké poklady se musíte vypravit do muzeí. Je jich tu hodně, ale za pár dnů pobytu se jich dá stihnout jen malá část.

Muzeum Prado

Příjemným zjištěním bylo, že má lidské rozměry (čekala jsem podobné bludiště jako je pařížský Louvre), tím nepříjemným to, že ani přesto se nedá stihnout všechno. Najdeme tady staré umění a já jsem měla vytipováno pár děl, která jsem chtěla vidět nejvíc. Soubor děsivých Goyových Černých maleb mě uchvátil přesně tak, jak jsem čekala. Zahrada pozemských rozkoší Hieronyma Bosche naživo vzbuzuje údiv a současně otázku, jak mohl tak dobře předpovědět vývoj surrealismu. No a pak tady najdeme ohromnou sbírku Velásquezových maleb a všechny další španělské mistry pěkně pohromadě, nádherné Tizianovy a Raffaelovy obrazy a v neposlední řadě mého miláčka Caravaggia. Kdo to má všechno stíhat? Fotit se uvnitř samozřejmě nesmí.







Goyův pomník před vchodem připomíná na soklu jeho nejznámější díla - Nahou maju a také grafické soubory s podivnými a hrůzostrašnými postavami. Tím nejděsivějším je cyklus Černé malby a z nich potom zobrazení bájného boha Saturna, požírajícího svého syna.


Foto: Museo del Prado


Národní muzeum královny Sofie

je podařeným architektonickým kouskem francouzského architekta Jeana Nouvela, který vytvořil v centru naproti nádraží extravagantní červenou stavbu a nenásilně ji propojil s budovou staré nemocnice, ve které jsou umístěné sbírky moderního umění (někdy tak moderního, že člověk neví, jestli tady to smetí na podlaze nezapomněli řemeslníci.) Druhé patro (kde se bohužel nesmí fotit) je věnováno tomu nejzásadnějšímu umění, převážně španělskému, první poloviny 20. století. Najdeme tady nejen Salvadora Dalího a Joana Miróa (a další a další), ale především Pabla Picassa. Tím nejvýznamnějším dílem vůbec je tady totiž jeho Guernica, kterou namaloval v roce 1937 v Paříži jako reakci na vybombardování stejnojmenné španělské vesnice německou armádou, která byla v tehdejší španělské občanské válce spojencem generála Franca. Dílo věnoval Španělsku pod podmínkou, že tam smí být převezeno, až tam nebude vládnout generál Franco. K tomu došlo až v roce 1975.









Terasa v posledním patře nad muzejní knihovnou nabízí výhled na celé město a také zvláštní laminátovou sochu tří jednorožců (kteří ovšem nejsou pravými jednorožci, ale jde o krávu, vepře a ovci, rozkreslené podle druhů masa, které se z nich získává při porážce). Autorem je španělský sochař Antoni Miranda.


















Ježci v kleci bez klece?



V krásné zahradě muzea najdeme několik zajímavých soch - tato je typická pro Alexandera Caldera (problém je tu ovšem s focením, vždy vám svítí nějaké světlo do objektivu)



Známý Měsíční pták Joana Miróa. Ti, kdo čtou i můj pařížský blog, si možná vzpomenou, že jsme stejnou sochu už viděli na místě, kde stával Miróův ateliér (viz TADY).




Žádná další muzea a galerie jsme už nestihli. Koneckonců, je to ten nejlepší důvod, proč se sem ještě někdy vrátit.




Těm, koho muzea moc neberou, ale přesto chtějí vidět aspoň nějaké umění, stačí zajít do baziliky San Francisco El Grande (a tedy sv. Františka z Assisi), kde pod nádhernou klenbou visí, kromě jiných, i Goyovy a Zurbaránovy obrazy.



Na obraze sv. Bernarda ze Sieny Goya namaloval sám sebe vlevo dole ve žlutém kabátě






Na místě původního konventu, ke kterému bazilika patřila, dnes leží malý park. Je plný nejrůznějších kultivarů jiřin, jako vzpomínka na to, že právě z tohoto františkánského kláštera se jiřiny rozšířily do celé Evropy





Důvod čtvrtý - Architektura

Madrid se stal hlavním městem Kastilie až v roce 1561 (do té doby to bylo Toledo). Teprve potom se z někdejší malé muslimské osady stalo kvetoucí město. Centrum města, které vzniklo v té době, je zachované a obklopené další architekturou, která vznikala postupně v následujících stoletích. Najdeme tu proto jak zbytky maurských hradeb a středověká náměstí a kláštery, tak barokní paláce, honosné secesní a neoklasicistní domy i pozdější stavby ve stylu art déco a belle époque. Mezi nimi se tyčí velikášské věže z doby generála Franca i moderní stavby.



Typickou madridskou třídou, plnou ohromných budov, je Gran Via, která půlí město od východu na západ






Gran Via začíná na Plaza de Cibeles s bývalou budovou pošty, dnes muzeem...



... a končí na Plaza de Espagna nedaleko královského zámku. Pod vysokými věžemi z 50. let 20. století stojí v parčíku honosný Cervantesův pomník se sochami Dona Quijota a Sancha Panzy



Staré jádro města je ovšem jiná káva. Najdeme tady nízké domy, staré paláce, kláštery a kostely a malá tichá náměstíčka, nebo naopak velká rozlehlá prostranství, která jsou centrem madridského života i turistického ruchu.




















Domy, obložené typickými madridskými kachlíky, vyprávějí příběhy jako komiksy



Samozřejmě, že přímo v centru jsou i méně vábné čtvrti, kde jsem se obávala vytáhnout foťák, zvlášť, když jsme byli svědky zátahu policie na africké nelegální obchodníky






Plaza Mayor je údajně jedno z nejkrásnějších evropských náměstí. Má tvar čtverce, lemovaného honosnými paláci ve stejném stylu, do kterého se vstupuje klenutými průchody. Bohužel je ho teď velká většina pod lešením a na rozlehlé ploše uprostřed za velkou ohradou právě stavěli vánoční trh, takže dojem byl spíš matný.









Východní hranici starého města tvoří náměstí Puerta del Sol, rozlehlý prostor, který je centrem madridského života. V každé denní i noční hodině je tu příliš mnoho lidí, mnoho turistů, příliš mnoho turistických atrakcí, včetně živých soch v často krkolomných pozicích.
Přišlo nám komické, že se stanice metra pod náměstím nejmenuje, jak by někdo čekal, Puerta del Sol, ale Vodafone Sol. Nakonec, když my můžeme mít O2 Arénu...




Není nic lepšího, než si po půlnoci zajezdit na náměstí na skejtu. A vzít si k tomu podpatky, samozřejmě.


Důvod pátý - Další památky

Královský palác

Královská rodina zde sice nežije, ale ty nejvýznamnější královské události se tady přesto konají. Za králem se můžete vypravit do Escorialu, asi 45 km od Madridu. To už jsme taky nestihli.



Palác byl dokončený až v roce 1755, poté, co původní dřevěný hrad vyhořel. Má více než dva tisíce místností a je nabitý uměním, přepychem a historií.






Vstupní čestné schodiště. V ostatních prostorách se bohužel fotit nesmí, takže vám nemůžu ukázat ani nádherný Trůnní sál, ani honosnou jídelnu, ani žádnou další z přepychových vybraných komnat, které jsme viděli v rámci prohlídky, ani díla slavných malířů a sochařů (Tiepolo, Goya a další). Vlastně něco málo ano, dva první pokoje ještě mám.






Neuvěřitelný Porcelánový sál






Královská kaple sice není přístupná, je však možné do ní nahlédnout oknem z chodby






Vnitřní nádvoří


Katedrála



Přímo naproti Královskému paláci stojí hlavní vchod do madridské katedrály Panny Marie Almudenské. V ní se současný král Felipe IV. v roce 2004 oženil se svojí neurozenou krásnou nevěstou Letizií. Neoklasicistní katedrála byla dokončená až v roce 1993, 350 let po položení základního kamene. Před bočním chodem stojí socha papeže Jana Pavla II., uvnitř najdeme v relikviáři vedle oltáře jeho krev (přemýšlím o tom, jak se asi taková moderní relikvie získává. Šel papež na odběr krve s tím, že vzorek bude umístěný v kostele?).

















Samozřejmě, těch zajímavostí je v Madridu ještě mnohem víc. Nad rámec mých pěti důvodů přidám snad jen ještě nádraží Atocha. Právě tady v roce 2002 došlo k bombovému atentátu Al-Kajdy, při kterém zemřelo téměř 200 lidí. Proto je nádraží mimořádně dobře střežené a cesta vlakem připomíná nástup do letadla. Před vstupem na perón procházíte vy i vaše zavazadla kontrolou, pro předměty v kufru platí podobná pravidla jako na letišti. Pití si sice vzít můžete, ale nůž a podobné předměty ne.



Stará budova nádraží se stala poté, co byla kolejiště přeložena do nové, skleníkem s čekárnou. Kolem pulzuje život, lidé spěchají do práce, kupují si noviny a pečivo na cestu... a tady si ve vodě pod vysokými palmami klidně plavou červené rybky a želvičky.







 


Komentáře

1 jaka jaka | E-mail | 14. prosince 2014 v 17:53 | Reagovat

A co El Greco, a co medvídek na planice? Ale - Toledo je přece jen Toledo.

2 praga-magica praga-magica | 14. prosince 2014 v 17:55 | Reagovat

[1]: Medvěd se už nevešel, El Greco bude příště, až bude článek o Toledu :-)

3 Petr Zeman Petr Zeman | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 17:58 | Reagovat

Závidím. Zkušenost z Madridu a trpělivost s výdrží při tvorbě příspěvku.

4 praga-magica praga-magica | 14. prosince 2014 v 18:00 | Reagovat

[3]: Děkuji, Petře. Však mi to taky trvalo 3 týdny :-)

5 Marie Marie | E-mail | 14. prosince 2014 v 18:15 | Reagovat

Opět bezchybná krasná reportaž. Málem bych se do Madridu zamilovala, ale Paříž zůstane láskou č.1

6 Jarka Jarka | E-mail | 14. prosince 2014 v 22:39 | Reagovat

Opravdu parádní reportáž... krásné povídání i fotky... moc se mi to líbilo.
Díky.Jarka

7 praga-magica praga-magica | 15. prosince 2014 v 0:02 | Reagovat

[5]: Paní Marie, děkuji, s tou Paříží to vidíme stejně :-)

8 praga-magica praga-magica | 15. prosince 2014 v 0:03 | Reagovat

[6]: Jarko,děkuji za komentář:-)

9 Marek Marek | 15. prosince 2014 v 8:09 | Reagovat

Otevřely se skvěle vzpominky. Děkuji, Hano!

10 praga-magica praga-magica | 16. prosince 2014 v 1:14 | Reagovat

[9]: Marku, děkuji za komentář, myslela jsem si, že jste odborník jen přes Barcelonu... :-)

11 Olia Olia | 16. prosince 2014 v 10:12 | Reagovat

Díky za reportáž, i mně se otevřely vzpomínky, courala jsem po městě před dvěma roky čtyři dny.. a byla jsem okouzlena.. z okna hostelu koukali na Plazu Mayor.. zajímavé, jak je mezi našimi lidmi zakořeněno, že Madrid nic moc.. usilovně vyvracím :-)) zdravím Jo.

12 praga-magica praga-magica | 16. prosince 2014 v 22:59 | Reagovat

[11]: Děkuji, to je přesně ono, nás se taky všichni ptali, proč zrovna do Madridu, co je tam k vidění :-)

13 Liška Liška | 22. prosince 2014 v 15:06 | Reagovat

A jak dlouho jste tam byli? Z kom.vyrozumívám, že jste stihli i Toledo, hurá.
Já ho stihla z Madridu dvakrát a jednou Escorial.
Muzeum Ameriky je taky dobrý a Archeologický muzeum. Před ním je model jeskyně Artamira.

A koridu jsem stihla. Že někdo říká, že Madrid nicmoc, to nechápu - už jen ty galerie zaberou dost času. Natož noční hospůdky. A cukrárna s dortem Selva negra nebotaknějak.

14 Liška Liška | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

Jé, já místo Altamira napsala Artamira :)

15 praga-magica praga-magica | 22. prosince 2014 v 22:59 | Reagovat

[13]:  Byli jsme tam jen 5 dnů a z toho jen jeden na otočku do Toleda. Je to málo a pojedeme určitě příští rok znovu.

16 Jozef Jozef | 19. března 2017 v 14:50 | Reagovat

Relikvia krvi sa odoberá po smrti. Defacto celá krv sa z tela stiahne a nahradí sa inou tekutinou. Čo sa týka pápežov, tak túto činnosť vykonáva konkrétna (tuším) rímska rodina. Obdobny postup plati aj pre balzamovanie tela. Nerobia to lekári alebo hocikto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama