Mých pět důvodů k návštěvě Toleda

22. února 2015 v 12:00 |  Mých 5 důvodů...
Do Toleda je to z Madridu 70 kilometrů, jen půlhodiny rychlovlakem. Za půl hodiny se tak dostaneme z moderního města rovnou do středověku.
Toledo leží na kopci, který je téměř ze tří stran obtočen zákrutou řeky Tajo. Proto nemělo kam expandovat a z toho důvodu také v roce 1561 přestalo být sídlem španělských králů a hlavním městem Kastilie. Díky tomu zůstal zachovaný středověký půdorys města s úzkými uličkami, kamennými domy a starými kostely, sevřený dodnes na mnoha místech prastarými hradbami. Pro větší pohodlí obyvatel, kteří jsou nuceni překonávat strmý kopec, jsou na dvou místech starého města vybudována krytá pojízdná schodiště, která vás vyvezou od úpatí kopce až do nejvyššího bodu města.




Nad městem se vypíná hrad Alcázar, pod ním vidíme most Alcántara s jednou ze starých vstupních bran


Důvod první - Nádraží

Uvádět nádraží jako důvod k návštěvě města se může zdát přehnané, ale toto nádraží za to stojí. Bylo postavené v roce 1909 v typickém mudejarském stylu a připomíná spíš vznešený palác, než místo, kde zastavují moderní rychlovlaky.






Staré pokladny dnes už nejsou funkční, nahradily je moderní přepážky ve zrekonstruovaném křídle nádraží



Už po příjezdu do Toleda si náštěvníci hned na nádraží připomínají malíře, který zde strávil podstatnou část svého života, přestože pocházel z Řecka. Domenikos Theotokópulos, řečený El Greco, zde vytvořil svoje nejvýznamnější díla. Tady na nádraží vidíme reprodukci obrazu Pohřeb hraběte Orgaze, jehož originál je ve městě k vidění v klášteře San Tomè.



Nádražní kavárna



Mudejarský styl vychází z maurského, kromě dřevěných vyřezávaných prvků zde proto najdeme i typické keramické maurské obklady




Nádražní zahrada


Důvod druhý - Katedrála Nanebevzetí Panny Marie

Je mladší než první gotické katedrály ve Francii, její stavba byla zahájena až na konci 13. století, ale je oslnivá a úplně jiná. Mísí se v ní pozdní gotika s barokem i s maurským slohem a jsou v ní uchovávána díla světového malířství. Je sídlem toledského arcibiskupa, kterému pomáhají kanovníci, tvořící kapitulu. Je tak katedrálou nejen z hlediska architektonického, ale také církevně právního.









V interiéru kostela najdeme zachovanou chórovou přepážku (letner nebo taky letnýř či lektorium), která byla z katolických kostelů odstraňována po Tridentském koncilu na konci 16. století, aby věřící viděli na oltář



Oltář s nádherných polychromovaným dřevěným retáblem z 16. století



Za hlavním oltářem najdeme další pozoruhodnost - barokní kapli El Trasparente, která je osvícená proudem světla, pronikajícím otvorem v kopuli. V oltáři kaple je umístěný okulus - otvor, kterým světlo proniká na hlavní oltář, kde osvěcuje tabernákl. Před oltářem visí kardinálské klobouky těch kardinálů, kteří jsou v katedrále pohřbeni.





Ve 14. století byl ke katedrále přistavěný klášter. Ten je veřejnosti nepřístupný, návštěvníci mohou vidět jen křížovou chodbu s freskami z 15. století, zrekonstruovanými v 17. století, a rajský dvůr s pomerančovníky






Kapitulní síň katedrály je vyzdobená freskami z let 1504-1512, představujícími výjevy ze života Krista, a portréty všech prelátů katedrály. Toho osmdesátého devátého zvěčnil Francisco Goya (jenže to jsem zjistila až později, takže nevím, který to byl).



Jedinečným místem k návštěvě je sakristie. Pod stropem s freskou ze 16. století s motivem Sestoupení Panny Marie jsou uchovávány cenné obrazy El Grecovy, Tizianovy, Caravaggiovy, Van Dyckovy a dalších světových a španělských malířů.



El Grecovo Snímání Kristova roucha v čele sakristie, za všechny ostatní dole Caravaggiův Jan Křtitel




Důvod třetí - Středověké uličky

Toledské uličky jsou úžasné. Občas úzké sotva na rozpažení rukou, vinou se nahoru ke katedrále a často končí na malém náměstíčku s kavárničkou, kde pod stoly polehávají líné kočky. Uličky nabízejí pohledy do tichých zákoutí a sem tam zahlédneme otevřenými dveřmi i dvorky domů a barevná patia.



Brána Bisagra v maurském stylu pochází v této podobě ze 16. století a je vstupem do starého města od severu. I tady najdeme panely s El Grecovými díly.






















Důvod čtvrtý - Židovská čtvrť

Židovská čtvrť zanikla už v 15. století, kdy byli Židé vyhnáni z Toleda. Jejich domy a synagogy byly zbořeny a přestavěny a ze všech židovských památek tady zůstaly, kromě půdorysu židovského města, jen dvě synagogy.
Židovská čtvrť ležela na jihozápadě města na ostrohu nad řekou. Dnes najdeme po obvodu jejich bývalých hranic nenápadné malé kachlíky s hebrejskými písmeny a znaky.






Tou starší ze dvou zachovaných synagog je Santa Maria la Blanca, postavená po roce 1150 v maurském stylu, která se po židovském pogromu v 15. století stala křesťanským kostelem. Je nejstarší synagogou na území Evropy a katolická církev, která je dnes jejím vlastníkem, se ji snaží (neúspěšně) vyměnit s izraelskými představiteli za dům s hrobkou krále Davida v Jeruzalémě, který je podle křesťanské tradice současně i místem Poslední večeře.






Před synagogou



Ulice Calle Angel bývala hlavní přístupovou cestou do židovské čtvrti. Dnes je to obyčejná turistická ulice s vystavenými pohlednicemi a banálními suvenýry.






Vidíte ty židovské značky na zídkách?



Součástí bývalé židovské čtvrti je i malé náměstíčko, ležící při bývalé hlavní tepně židovské čtvrti, dnes ulici Katolických králů (Calle Reyes católicos). Právě tady jsme si našli malou hospůdku na oběd.




Důvod pátý - Výhledy

Ať jdu nebo jedu kamkoliv, všude šplhám na věže, zvonice a střechy a hledám pohledy z výšky a výhledy do dálky. Vzhledem k tomu, že město leží ve výšce na kopci, není tady nutné příliš šplhat. Stačí najít otevřené prostranství, průhled mezi domy nebo prudce se svažující uličku a otevře se před námi výhled do krajiny a na řeku Tajo.















Pohled na gotické věže františkánského kláštera San Juan de los Reyes


Kromě památek uměleckých a architektonických nesmíme zapomenout samozřejmě ani na toledský marcipán, kterým je město proslulé a který vyrábějí jeptišky v místním klášteře sv. Antonína. Fotku marcipánových figurek nemám, stačili jsme je sníst dřív, než jsem si na focení vzpomněla.






Samozřejmě, že si Toledo zařazuji do svého dlouhého seznamu míst, kam se musím podívat ještě jednou. Ještě nám toho tady zbylo k prohlídce a k návštěvě spousta.

 


Komentáře

1 jana jana | E-mail | 22. února 2015 v 16:51 | Reagovat

Je to paráda, když bohaté a nádherné město není přestavěno do moderní podoby.Toledo je jedno z nejkrásnějších měst.

2 Jarka Jarka | E-mail | 22. února 2015 v 17:11 | Reagovat

Nádhera...nádhera ...moc krásné místo.... a ještě marcipán k tomu... tak to nemá chybu.
Přeju pěkný nový týden.Jarka

3 Liška Liška | E-mail | Web | 23. února 2015 v 10:28 | Reagovat

Já měla jen dva důvody pro Toledo: krásy města a El Greco.

Je to tam skvělý, byla jsem tam dvakrát za sebou, z Madridu autobusem. To nádraží by mě zajímalo asi jako poslední, spolu s palácem.

Katedrála mi připadala obří!
Pamatuju si, že na vyhlídce nad los Reyes byla houpačka.
A ty strže nad řekou, ve kterých rostly obří tlusté agáve nebo co to bylo.
A úzké uličky - když jelo auto, člověk se musel přimáčknout zády ke zdi, aby mu zrcátko auta nerozpáralo břicho. I když to se mi možná plete s Itálií ... už mám díry v paměti :)

El Grecovy obrazy jsem si tam kupovala na pohlednicích (ale naživo je to nejlepší, to je jasné). Někteří andělé byli pořád ti samí a ten obraz Snímání roucha (co je výše), ten je hodně podobnej v Mnichově, ale vlastně je úplně jinej; to mě bavilo pozorovat.

4 jana jana | E-mail | 23. února 2015 v 15:27 | Reagovat

Však palác je replika, rozbourali ho při občanské válce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama