Na Vyšehradě...

7. března 2015 v 12:00 |  Praha 2
... jsem byla už před dvěma týdny zjistit, jestli v těch prvních krásných dnech už opravdu začíná jaro. Nakonec z toho byla krátká procházka po všech oblíbených místech, kterých tady mám spoustu už od dob, kdy jsem zde během mateřské trávila celé dny. A chodím sem ráda pořád.



Dnes vejdeme dovnitř od Pankráce Táborskou branou, která leží na předsunutých hradbách jako hlavní vstup do vyšehradské pevnosti. Za ní dříve ležela ještě brána Špička, jejíž zbytky můžeme vidět vedle informačního střediska v ulici V Pevnosti, která vede od brány a tvoří hlavní osu Vyšehradu.
Ještě před vstupem do Táborské brány jsem se zasekla na záhadě. Pamatuju si, že ještě tak před patnácti až dvaceti lety tady před branou, kde je dnes po pravé straně trávník, stával malý domeček se zahrádkou. Podle mě je ta jabloň, která dnes roste z chodníku, pozůstatek zahrady. Jenže nikdo z těch, kteří Vyšehrad znají lépe než já, si na ten domek nepamatuje a všichni mě přesvědčují, že jsem si to spletla s domkem Popelky Biliánové, který leží za branou. Takže se ptám, jestli si někdo z vás na domeček taky pamatuje a jestli se náhodou nenajde někdo, kdo by měl jeho fotografii (na internetu jsem nenašla vůbec nic).
Když už jsem se zmínila o spisovatelce Popelce Biliánové, našla jsem na Wikizdrojích její zajímavý článek o vyšehradských branách, který vyšel v roce 1929 v Národních listech. Táborskou bránu v něm popisuje takto:

Brána Táborská
Jest poslední z Vyšehradu směrem na Pankrác a byla vysunuta již na plošinu hory. Před ní byl ještě příkop, ale tem jest již zasypán a zmizel úplně. Brána má s obou stran mohutné bašty jako brána Francouzská, pochází z téže doby, to jest z opevnění, z druhé poloviny stol. 17., ale jest jaksi nedostavěná. Jest nízká, úzká a zasedlá a nahoře jsou teď dva příbytky, obrácené do hradiště. Bočních branek jako brána dolní a Francouzská tato brána nemá. (Francouzská má jednu branku zazděnu.) Na noc bývala tato brána zavírána ještě za naší paměti, pro "akcíz". ("Akcizák" se večer v 11 hod. sebral, vzal do jedné ruky klíč a plášť, do druhé židli, bránu - totiž železnou mříž - zamkl, sedl na židli do koutka, kde bylo závětří a tři hodiny zde hlídal, aby otevřel bránu těm, kdož nic nenesli, co by potravní dani podléhalo; a kdo něco takového nesl, toho do brány nepustil - "až ráno ve 4 hod."
Ale když jednou v noci zabili se koně kteréhosi lékaře prudkým nárazem o mřížoví brány, přestali bránu na noc zavírati, mřížoví odstranili a odtud již dozorci potravní daně zbytečně nemrzli v ostrém průvanu brány. Ale bohužel! Táborská brána jest dosud místem hrůzy a postrachu všem, kdož tudy procházeti musí. Jízdní její dráha jest zrovna tak široká jako nákladní vůz nebo automobil. Má tři široké pásy sloupoví a při těch jest "chodník", široký asi čtyřicet cm, jenom totiž žulová obruba. Mezi pilíři jsou dva výklenky a v jednom z nich jest zde úplné zbytečná těžká vráteň brány, která se nikdy nezavírá, ale která má železnou vyčnívající závoru. A kdo uskočí jedoucímu automobilu, narazí hlavou na tuto naprosto zde zbytečnou závoru a div, že se také nezabije. Jestnevyhnutelno probourati aspoň po této jižní straně Táborské brány branku pro pěší, která by vůbec vzhled brány neporušila, neboť z vnitřní strany hradiště jsou beztak schody a zevně branka vyústí do výklenku. Tato brána jest zejména v zimě krajně nebezpečná i zdravým chodcům, a což teprve starým lidem, a těm chudáčkům mrzáčkům z Jedličkových ústavů. A teď se hradby v těchto místech zrovna opravují, tož tedy: probourejte zde tuto nezbytnou branku!



Letným pohledem zjistíme, že volání po probourání branky v hradbách vedle brány bylo vyslyšeno



Další branou je Leopoldova, někdy nazývaná také Francouzská, která uzavírala vlastní hradiště. Pochází z let 1676 - 1678 a na vrcholu ji zdobí kamenný jednohlavý orel. Pod ním najdeme ve štítu dalšího, tentokrát dvouhlavého rakouského orla, a dva slepé erby. Po straně brány leží ve výšce dva hubení lvíčci.






Za branou po pravé straně uvidíme nejstarší pražskou rotundu sv. Martina, s dělovou koulí vraženou v průčelí od dob pruské války v roce 1767. Koho zajímají podrobnosti, psala jsem o ní už TADY.



Upřímně řečeno, první stopy jara jsem čekala právě tady, u zdi, vystavené slunci, ale nebyl tady zatím ani jediný čerstvý lísteček






Travnaté prostranství vedle katedrály bylo před svojí rekonstrukcí, kterou prošlo před několika lety, lemované lavičkami, celodenně obsazenými návštěvníky a turisty. Ještě předtím, než tady všude udělali dlažbu z hrbolatých kostek, byla cesta, která obkružovala trávník, zhotovená z hladkého asfaltu, který se místy vlnil, jak ho nadzvedávaly kořeny stromů. Moje dcera se právě tady naučila jezdit nejdřív na koloběžce, potom na kole a nakonec i na kolečkových bruslích, zatímco já jsem si na lavičce četla - i když jsem to čtení musela vždy po každém jejím ujetém kole přerušit s hlasitou chválou.
Dnes lavičky zůstaly jen na sluneční straně tohoto plácku a v létě se tady těžko hledá stín. Vyšehrad po rekonstrukci sice zkrásněl, ale ztratila se tady určitá patina a domáckost. Když se podívám na horní fotku, vidím, že místo staré pumpy, skryté v hustém křoví, je tady dnes kamenná studna s lavičkami kolem dokola. Zmizelo také staré škvárové hřiště, které je dnes nahrazené trávníkem. Ještě že zůstala jistota v podobě domáckého bufáče ve Starém děkanství.



Další jistotou, se kterou hned tak nikdo nehne, jsou čtyři ohromná sousoší, umístěná v rozích trávníku. V dávných dobách právě na tomto místě stával královský palác, jak dosvědčuje starý kamenný můstek, jehož zbytky zde u zdi vidíme, který spojoval baziliku s palácem. Později tady stávala barokní zbrojnice, ze které se zachovala jen brána, která je dnes vsazená do ohradní zdi a kterou se odtud dostaneme přímo k bazilice.




Pokud jde o sousoší, ta sem byla umístěná až po 2. světové válce. Jejich původní místo bylo na Palackého mostě, kde stála na vysokých pylonech u obou ústí mostu a doplňovala tak Palackého pomník. Sousoší byla poničena při náletu 14. února 1945, kdy spojenecká letadla bombardovala - zřejmě omylem - část Prahy. Oblast kolem Palackého náměstí byla bombami silně poškozená a kromě Emauzského kláštera byl poničen i most se sousošími. Ta byly po válce opravena a umístěna právě na Vyšehrad.
Autorem sousoší je J. V. Myslbek, který se při jejich tvorbě inspiroval ovzduším národního uvědomování, které vládlo v době stavby mostu na konci 19. století, a to především postavami z Rukopisů a Mánesovými kresbami. Vytvořil tak postavy, spojené s českými dějinami - Přemysla s Libuší, Lumíra s alegorií písně, Ctirada se Šárkou a Záboje se Slavojem.



Ctirad a Šárka



Záboj a Slavoj



Nápis na soklu sousoší Ctirada a Šárky dosvědčuje Myslbekovo autorství, prozrazuje ale také, že sousoší tesal Čeněk Vosmík. Na soklu Slavoje a Záboje není žádný nápis.



Zatímco první dvě sousoší byla při bombardování poškozena jen lehce, další dvě, která stávala na novoměstské straně mostu, byla poškozena tak, že je nebylo možno opravit a byly vytvořeny jejich kopie.



Lumír s písní. Na soklu je nápis MOD. MYSLBEK MDCCCLXXXVIII, PROV. DUCHÁČKOVÉ. Předpokládám, že se letopočet vztahuje k vytvoření modelu a že kopii sousoší provedli po válce sochaři manželé Jiří a Věra Ducháčkovi, ale nikde jsem nenašla nic, co by mi to potvrdilo.



Přemysl s Libuší. Při přemisťování tohoto sousoší na Vyšehrad se uvažovalo, že by stálo nad skálou nad Libušinou lázní, nakonec ale doplnilo ostatní tři sousoší na trávníku.









Výhled na řeku a zbytky Libušiny lázně. Ne že by se tady Libuše někdy koupala, údajně šlo o domek, ze kterého se kladkou vytahovala voda z Vltavy k dalšímu použití v pevnosti.



Výhledy z této strany Vyšehradu jsou ohromující, i když i tady řádili věšeči zámků




Bazilice sv. Petra a Pavla se dnes vyhneme, zrovna dovnitř vcházel ruský zájezd a nechtělo se mi tam tlačit. Konec konců, exteriér i interiér jsme viděli už TADY a TADY. Ale aspoň tympanon s Posledním soudem si neodpustím...










Mám ráda úzkou uličku za hřbitovem, z jedné strany lemovanou slepými arkádami hřbitovní zdi a z druhé mohutnou kamennou hradbou se střílnami. Za hradební zdí vede cesta s vyhlídkou na údolí Vltavy a dvě schodiště ve stráni nás přivedou dolů na nábřeží.








Když už se dnes zabýváme sochami, podíváme se ještě na jednu významnou, která na Vyšehradě stojí. Najdeme ji ve Štulcových sadech, kam vede branka se znakem kapituly se dvěma zkříženými zlatými klíči. Zkřížené klíče jsou už od středověku znakem papežství (zkřížené klíče, zlatý a stříbrný, najdeme i na státním znaku Vatikánu) a ty zdejší připomínají, že Vyšehradská kapitula od svého založení nespadala pod pražské biskupství, ale byla podřízena přímo papeži.



Sochu svatého Václava na koni vytvořil Jan Jiří Bendl v letech 1678-1680. Socha byl součástí kašny, která stávala na Václavském náměstí, tehdy ještě Koňském trhu, na úrovni křižovatky s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí. V roce 1827 dostala podstavec od Josefa Krannera a byla přesunutá na náměstí o něco výš. Právě podle ní bylo náměstí v roce 1848 na návrh Karla Havlíčka Borovského přejmenováno. Sem na Vyšehrad byla přenesená v roce 1879 a na Václavském náměstí ji o něco později nahradila Myslbekova socha, kterou známe dnes.






Samozřejmě si nenecháme ujít aspoň krátkou procházku přes hřbitov, tam to mám opravdu ráda









Tři rozdílné osobnosti, tři rozdílné pomníky.
Dost dlouho jsem na hřbitově už nebyla. Tentokrát jsem tady objevila nový hrob (hned vedle společného hrobu Petra Ebena a Ilji Hurníka)





Při zpáteční cestě se nikdy nezapomenu zastavit u klece s krkavcem naproti Novému děkanství






Abych nezapomněla, ty stopy jara, i když zatím nesmělé, jsem tady přece jenom našla













 


Komentáře

1 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 7. března 2015 v 12:16 | Reagovat

Díky za krásný článek a - jako již tradičně - i nádherné fotky z Vyšehradu; místa, které je mi od dětství důvěrně blízké :-)

2 Eliška Eliška | E-mail | 7. března 2015 v 17:57 | Reagovat

Zdravím a potvrzuji! Domeček, rozkošný, jak z pohádky, tam byl!! Chodívali jsme na Vyšehrad touto bránou, a domeček byl dcerami, druhdy malými, velmi oblíben! Dokonce v malinkaté zahrádce býval i pejsek. Bylo to jedno z našich "zastavení". Bohužel jsme nefotili, ale trochu jsem zahledala a na adrese http://www.atlasceska.cz/praha/brana-taborska/ jsem našla jednu z fotek s tím krásným domečkem. Ten je vidět, zdá se mi, ještě i na letecké mapě z roku 2003.
Popelka Biliánová učila mojí maminku a věnovala jí výtisk své "vlajkové" knihy "Do panského stavu" Čtení o matce Kráčmerce je skvělá oddychovka!
Povídání a fotky z Vyšehradu jsou, jako ostatně vždy, skvělé! Díky!

3 Jarka Jarka | E-mail | 7. března 2015 v 23:07 | Reagovat

Moc hezký výlet a krásné povídání... fotky parádní... díky. Jarka

4 Marek Marek | 8. března 2015 v 8:05 | Reagovat

Skvělý članek i fotky! Díky, Hano.
Nikdy se už nedozvime jak by ve skutečnosti vypadal Kaplickeho projekt na Letné.

5 hana hana | E-mail | 8. března 2015 v 10:56 | Reagovat

Zdravím,asi o to nebudete stát,ale nedá mi to a zeptám se,mám blog na kterém je 10000006 srovnávacích fotek nejen Prahy,to by Vás,myslím mohlo zajímat,jestli už to ošem nemáte.Nazdar.h.

6 praga-magica praga-magica | 8. března 2015 v 23:51 | Reagovat

[2]: Eliško, moc děkuji za odkaz, hledala jsem předtím taky, ale tyto stránky jsem nenašla. A máte na Popelku hezkou vzpomínku.

7 praga-magica praga-magica | 8. března 2015 v 23:52 | Reagovat

[4]: Děkuji, Marku. S tím Kaplického projektem máte pravdu, dlouho jsem věřila, že se to přece jen postaví, ale zdá se, že ta naděje je opravdu pryč.

8 praga-magica praga-magica | 9. března 2015 v 0:01 | Reagovat

[5]: Hano, děkuji, Váš blog se srovnávacími fotkami by mě samozřejmě zajímal, dala byste mi, prosím, jeho adresu?

9 David David | E-mail | 9. března 2015 v 10:40 | Reagovat

Hanko, ty Vaše fotky, to je skutečně paráda, díky! Taky jsme na Vyšehradě byli pečení-vaření, dokud jsme bydleli v centru a měli děti malinké.
Jaro samozřejmě nezardžitelně nastupuje, pro někoho možná pomalu, ale mně se to líbí, je to pořád mnohem lepší, než systém zima-léto, který nám počasí předvedlo v posedních letech několikrát.
Jo a ten DOMEČEK: domnívám se, že jsem našel, jak to s ním bylo - moc radostné čtení to, pravda, není: http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/pamatkovy_fond/pamatkove_uspechy/pamatkove_hrichy/pamatkove_hrichy-v_pevnosti_11_c_p_89_nusle_praha_4_index.html

10 hana hana | E-mail | 9. března 2015 v 17:19 | Reagovat

http://srovnávacífotky.blogspot.cz/

Tak posílám a dejte vědět,jestli Vám to šlo otevřít.h.

11 Eva B. Eva B. | E-mail | 9. března 2015 v 18:12 | Reagovat

Dobrý den, ano, také si domeček pamatuji. Maminka jednou, už po jeho zbourání, natrefila na zahrádce na jeho majitele a vyptala se ho, jak to s domkem bylo. Podle jeho verze měl od památkářů povolenou jeho přestavbu, ovšem po zbourání došlo ke změně a opětovné postavení mu nepovolili. Moc mi to už tenkrát nedávalo smysl. Každopádně podle toho odkazu výše je to docela možné - měl povolený určitý rozsah prací a v průběhu rekonstrukce se stavba poškodila příliš, takže byla stržena a už se tam nikdy nevrátila. Škoda, vypadal jak domeček pro trpaslíky :-)

12 praga-magica praga-magica | 9. března 2015 v 22:08 | Reagovat

[9]:Davide, děkuji za komentář a hlavně za odkaz, teď už je to jasné a každopádně je to velká škoda, že to s domkem tak dopadlo.

13 praga-magica praga-magica | 9. března 2015 v 22:10 | Reagovat

[10]: Hano, děkuji,blog pana Víška znám a pravidelně ho sleduji i na Facebooku.

14 praga-magica praga-magica | 9. března 2015 v 22:11 | Reagovat

[11]: Evo, děkuji za informaci, zdá se, že záhada je vyřešená. Domečku je opravdu škoda.

15 Liška Liška | E-mail | Web | 11. března 2015 v 18:30 | Reagovat

Cože, domeček Popelky Biliánové už nestojí??
Achjo, ten se mi jako dítěti tolik líbil. Patřil tam.
A při návštěvě Vyšehradu jsem musela vidět i sochu sv.Šebestiána, ten mě v děttsví fascinoval (v té úzké uličce, blízko byly záchodky).

16 praga-magica praga-magica | 11. března 2015 v 21:32 | Reagovat

[15]: Ne, domeček Popelky Biliánové pořád stojí, zbourali (ale už dávno) ten malý domeček, co byl zvenku přilepený vedle na Táborskou bránu.

17 Olia Olia | 13. března 2015 v 11:25 | Reagovat

Až při tomhle povídání a prohlídnutí starých fotek jsem si na domeček vzpomněla.. achjo.. škoda veliká..
jinak krásné fotky a místo.. když si potřebuju odpočinout a třeba trochu fotit, zajdu si sem na hřbitov.. krása. Před pár lety jsem měla štěstí a zažila komentovanou prohlídku i byla v hrobce.. zajímavé povídání.
Krkavce neznám, omrknu :-) děkuju opět za inspiraci a potěšení! zdraví Jola

18 Vendula Vendula | 16. března 2015 v 7:59 | Reagovat

Na domeček si taky pamatuju! Bydlel tam pán s hrubosrstým jezevčíkem, kterého jsme vždycky chodily se sestrou zdravit. Možná, že ještě dnes tam rostou v místě, kde býval plot kytičky. Domečku je mi moc líto. A chápu, že třeba nešel zachránit. Hlavně že památkářům nevadí, co se má stavět u sv. Klimenta. Ach jo...

19 Fido Fido | E-mail | 14. července 2016 v 21:08 | Reagovat

Na ten domeček si pamatuju a taky mě zarazilo to prázdné místo.
Je ho hrozná škoda. Byl určitě hodně starý a měl historickou hodnotu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama