Kolem Anežského kláštera

11. dubna 2015 v 12:00 |  Praha 1
Naše procházka čtvrtí Na Františku z minulého příspěvku by nebyla kompletní, kdybychom vynechali její severní a východní část. Čtvrť, která díky své poloze na břehu řeky připomínala v dávné minulosti Podskalí, vypadala ještě na začátku minulého století úplně jinak než dnes. Ještě předtím, než tady v roce 1908 postavili vysokou zeď nábřeží, se břeh jen pozvolna svažoval do vody a nad ním stály domky plavců a ohrady na dříví. Za nimi vedla úzká ulice Na Františku, lemovaná malými nízkými domky ze 16. a 17. století a částečně zahradou kláštera Milosrdných bratří, na které byla později postavená nová budova nemocnice. Ještě o kousek dál směrem k dnešnímu Čechovu mostu stála u vody na Janském náměstí (zhruba v místech dnešního hotelu President) koželužna a vedle ní trestnice. Ta byla zřízená v budově bývalé sanytrárny, která vznikla v 17. století, kdy zde podél řeky ještě vedly městské hradby a za nimi se na břehu hromadil tlející odpad z domácností i kanalizace. Právě z něj se sanytr získával.
Na Janském náměstí stávala také socha sv. Jana Nepomuckého, která byla později převezená ke kostelu sv. Ducha, kde v malém parčíku stojí dodnes.
Anežský klášter, jehož zeď lemuje nábřeží dnes, ležel až v další řadě domů. Měl několik nádvoří hustě zastavěných domky, boudami a ohradami a k jeho zdem se přimykaly křivolaké uličky. Samotné budovy kláštera, nebo aspoň to, co se z nich zachovalo, byly od josefinské doby rozčleněny na byty a dílny.
Během rekonstrukce klášterního areálu, která probíhala dlouhá desetiletí a skončila až na konci 80. let minulého století, byly postupně téměř všechny domky vybourány. Klášter nabyl na kráse, ale jeho okolí ztratilo mnoho historických památek.



Dnešní zeď areálu vede v místech torza severního křídla kláštera. Původní barokní portál, vsazený do zdi, má ve své horní části sochu Anežky, datovanou 1703. Novodobou mříž brány vytvořil kolem roku 1976 Gustav Semerák.









Bránou můžeme nahlédnout dovnitř na nádvoří. Škoda, že už dávno není přístupné. Při pohledu dovnitř si všimneme soch, ledabyle ležících těsně za zdí.



Všechny tyto sochy, které tady jsou tak nedůstojně složené, sem byly převezeny ze zbraslavského zámku, když se odtud Národní galerie v roce 2009 odstěhovala poté, co byl zámek v restituci vrácen rodině Bartoňů z Dobenína. O umístění soch na nádvoří zámku svědčí fotografie, které jsem našla na stránkách TADY. Podle informací z dalších stránek o Zbraslavi se zdá, že o rychlém odstěhování sbírek ze Zbraslavi rozhodl tehdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák, přestože majitelé nabízeli výhodnou nájemní smlouvu až do roku 2014. Přečíst si o tom můžete TADY.



O kousek dál za mřížovou bránou najdeme další dílo. I toto sousoší bylo původně umístěno na nádvoří zámku na Zbraslavi.



Přestože jsem sochu fotila několikrát, signatury na jejím podstavci jsem si nejdříve nevšimla. Shodou okolností zrovna včera jsem na FB stránkách Pražské vycházky našla informaci, že jde o Štursovo dílo. Pak už stačilo jen pár kliknutí a zjistila jsem v článku arch. Zdeňka Lukeše TADY, že jde o sousoší s názvem Humanita, které bylo ještě s dalším dílem s názvem Práce vytvořeno pro bubenečské předmostí Hlávkova mostu. V jejich soklech byly umístěny budky pro výběr mostného. Zdá se, že tady v zahradě je odložený bronzový originál, zatímco na mostě jsou umístěny kopie z kamene. Že tam opravdu stojí dodnes, nám potvrdí screenshot z google map:







Průhledy v mřížovém plotu nám odkryjí pohled na nejstarší části areálu Anežského kláštera. Vlevo vidíme kostel sv. Salvátora, jehož kněžiště pochází z let 1270-80 a je prvním dokladem francouzské gotiky u nás. Dál vidíme část klášterního kostela a kapli sv. Máří Magdaleny, za kterou leží jižně položené zachovalé kněžiště kostela sv. Františka, který dal jméno celé čtvrti. Úplně vpravo potom leží nejstarší část kláštera klarisek, cihlové a kamenné křídlo dole s refektářem a nahoře s dormitářem. Celá budova je vidět na šířku na dolní fotografii.


Pohled na tuto část za klášterem je tristní. Neudržovaná zahrada s polámanými stromy a podivnými výkopy je zarostlá náletovým křovím a dělá Národní galerii ostudu. Takový by to byl hezký parčík.



Za kostelem sv. Salvátora v Klášterské ulici



Do Klášterské ulice ústí Řásnovka, úzká klikatá ulička, amputovaná o více než polovinu při asanaci a následné stavbě budovy ministerstva. Dříve dosahovala až do Hradební ulice. Řásnovka byla v posledních letech zrekonstruovaná, domy byly opravené a čistě omítnuté. Je to pořád půvabné, pořád ještě to připomíná starou Prahu, ale čiší z toho sterilita a život odtud už dávno zmizel.





















Řásnovkou dojdeme za kostel sv. Haštala, kde za vysokou zdí uvidíme stěží jen střechu fary s nástěnnou malbou nad dveřmi, a vedle ní starohaštalskou školu.



Anežská ulice nás přivede ke klášteru kolem starých měšťanských domů, svítivě zeleného nejužšího domu v Praze, vestavěného do bývalé uličky, a těsně před klášterem i kostela sv. Barbory, který ležel už mimo vlastní areál kláštera.



Vstup do kláštera a tedy do Národní galerie, která zde vystavuje svoje sbírky středověkého umění, je za mřížovou branou. Do prostor kostelů, kaplí a klášterního ambitu, kam býval dříve volný vstup, se momentálně jít nedá, ještě asi měsíc bude trvat příprava nové expozice. Potom si ukážeme i interiér. Pro zajímavost je dole jen jedna stará fotka klášterního rajského dvora. V mém starém článku, jednom z prvních na tomto blogu, najdete TADY také nekvalitní několik let staré fotky z interiéru a nějaké další povídání.









Samozřejmě se nehodlám vychoubat, že znám všechno, co jsem v tomto a předchozím příspěvku napovídala. Informace jsem čerpala jednak ze své bible Prahou krok za krokem Emanuela Pocheho, ale především z Pražského tajemství Gézy Včeličky. Spisovatel se do této čtvrti přistěhoval s rodiči, když mu bylo šest let a tedy v roce 1907. Poznal proto důkladně celou čtvrť ještě před asanací a dokáže o ní poutavě vyprávět, ať už o svém vlastním životě a zážitcích z dětství, tak o historii každého domu, dvora a zahrady nebo o skutečných historických faktech. Do čtvrti se potom vracel ve 30. a 40. letech a důkladně ji fotograficky zdokumentoval. Fotky jsou samozřejmě součástí knížky. Myslím, že žádný pragofil se bez ní neobejde.



Kniha vyšla v roce 1987 v nakladatelství Československý spisovatel. Pamatuji si, že když jsem ji objevila, chodila jsem několik měsíců celou čtvrtí s knihou v ruce dům od domu (připomínám, že to byly doby, kdy se domy ještě nezamykaly) a měla jsem z tohoto málem horečky, jak jsem byla nadšená a okouzlená. Od té doby beru všechny tyto uličky jako svoje a proto se mě dotýká každá přestavba, každá zbouraná zeď a každý dům, který přestane sloužit svému účelu.





 


Komentáře

1 jana jana | E-mail | 12. dubna 2015 v 8:12 | Reagovat

Popis Na Františku je v K.H.Mácha: Márinka

2 Praga magica Praga magica | 12. dubna 2015 v 12:00 | Reagovat

[1]: Děkuji, nevěděla jsem :-)

3 Petr Zeman Petr Zeman | E-mail | 12. dubna 2015 v 21:37 | Reagovat

Skvělý! Zítra nasdílím.

4 Iva Iva | 13. dubna 2015 v 1:07 | Reagovat

Mám radost. Našla jsem skvělý blog a už několik dní jen čtu a čtu. Poslední dva  články s vekým zaujetím a slzou v oku, protože pražská čtvrť Na Františku je moje srdeční záležitost. Zhruba v roce 1987 jsme v mém tehdejším zaměstnání vyráběli pro Surpmo model Anežského areálu a tehdy se to  stalo. Zamilovala jsem se, to místo mi učarovalo. Model už asi neexistuje, nevím, co se s ním stalo. Jen doma mám někde asi tři fotografie. Pak o něco později se mi dostala do ruky knížka Pražské tajemství, kterou jsem četla několikrát, stále se k ní ráda vracím a vidím,že ne sama. Jsem moc ráda za nové aktuální informace o tomto místě.
Doslova jsem si bahnila také v článcích o Malé Straně, kde jsem se narodila a žila 35 let. Moc díky za prima čtení!

5 Tina Tina | 13. dubna 2015 v 13:24 | Reagovat

Zase paráda !

6 Praga magica Praga magica | 13. dubna 2015 v 19:44 | Reagovat

[4]: Ivo, děkuji za milý komentář. Pokud jde o ten model, možná Vás potěším. Znám ho a ještě nedávno byl k vidění přímo ve vstupním vestibulu. Když jsem tam byla minule, tak jsem ho neviděla (ale taky jsem po něm nepátrala). Ve svém pět let starém článku, na který odkazuji v tomto příspěvku, mám dokonce jeho fotku: http://praga-magica.blog.cz/1008/anezsky-klaster

7 Praga magica Praga magica | 13. dubna 2015 v 19:44 | Reagovat

[5]: Tino, děkuji :-)

8 David David | E-mail | 16. dubna 2015 v 10:33 | Reagovat

[4]: Ivo, nesmírně mě těší, že jsou lidé, na které knížka Pražské tajemství udělala podobný dojem jako kdysi na mě. O Gézovi Včeličkovi jsem věděl jen to, že to byl vyhlášený tramp a že psal i písničkové texty. "Tak to vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli", vzpomínáte? To je od něj. Netušil jsem, že Včelička je z Františku a že o něm něco tak hezkého napsal a nafotil. Takže ta knížka pro mě byla něco jako dar z nebes. Například když si přečtete, že někde stojí "velká, nevlídná škola" a pak si uvědomíte, že to je ta, do které jste chodili taky, no tak to už je něco. Mimochodem, víte, že to vydání z roku 1987 bylo už sedmé? První vyšlo už za války v roce 1944.

9 David David | E-mail | 16. dubna 2015 v 10:53 | Reagovat

Hanko, opravte si, prosím, chybu v textu o Řásnovce: Revoluční ulici se dříve říkalo Eliščina. Hradební stále existuje, Řásnovka ji kříží ještě před palácem Merkur, tj. o pár metrů blíž než je Revoluční.
Jinak pokud jde to podobu staré Řásnovky a její sterilitu, mám stejný pocit. Ale ono je to těžké. Chodit roky a roky kolem stále více se rozpadávajích baráků, když část ulice tvoří jakýsi ponurý tunel (masivní špinavé dřevěné lešení se stropem, asi aby chodcům nepadaly kusy omítky a zdiva na hlavy), to mi taky nepřipadá ideální. Přesně takhle to tam za mého dětství vypadalo - a nejhorší bylo, že vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo spět k nějakému konci. Místy to mělo až nechtěné kouzlo - například nikdy nezapomenu na místo, které tam řadu let strašilo, byla to nějaká provozovna s rozbitými okny a velikým nápisem "SKLENÁŘI".

10 praga-magica praga-magica | 16. dubna 2015 v 22:24 | Reagovat

[9]: Davide, děkuji, to je ostuda, jak jsem to zmotala, máte samozřejmě pravdu. Řásnovku si taky pamatuju jako ponuré ušmudlané místo, ale myslím, že ta dnešní podoba se jim ve snaze vylepšovat trochu vymkla z ruky.

11 Iva Iva | 20. dubna 2015 v 9:17 | Reagovat

Sterilita čiší i z  dnešní Malé Strany. Domy se ale opravovat musí, aby nespadly a zářící fasády zase časem "olezou". Co mně vadí nejvíce, že se z Malé Strany i z ostatních historických čtvrtí opravdu vytrácí normální život. Nájmy jsou tak vysoké, že se spousta lidí, ač nerada, musela vystěhovat. Je tam také minimum obchodů, kde by se dalo nakoupit,a tak lidé, co tam zbyli, jezdí nakupovat většinou z Malé Strany na Smíchov, nebo až do centra. Večer, když lidé odejdou z kanceláří a obchodů už tam moc okýnek do tmy nesvítí.

12 David David | E-mail | 22. dubna 2015 v 15:20 | Reagovat

[11]: Je to tak. Tenhle proces ovšem začal už za komunistů, už tehdy např. lidi z Malé Strany vystěhovávali třeba kvůli velvyslanectví apod. Slavná "neviditelná ruka trhu" už jen ty zbytky normálního života dorazila. Krámy jako ovoce/zelenina na rohu Tržiště a Karmelitské, které pamatuju nejen jako dítě, ale ještě i v dospělosti, jsou pryč. Většina normálních obyvatel je pryč.

Strýc mé ženy bydlí v malostranském domě, který nikdo nerestituoval, takže si nájemníci po roce 1989 udělali družstvo. Fajn, nedávno potřeboval kvůli nějaké opravě oběhat všechny členy a získat jejich podpis. A zjistil, že potíže ho nečekají jen na úřadech, které po něm chtěly asi 30 různých povolení, ale i přímo v domě. Kromě něj tam totiž už vůbec nikdo fakticky nebydlí, těch pár zbylých nájemníků jsou vlastně podnájemníci a členové, čili majitelé, si ty byty drží jen jako investici. Jak tam potom má být nějaký život?

Já vlastně nevím, co by se s tím prakticky dalo dělat. Sebrat to majitelům? To asi ne. Regulovat nájemné? Masivně dotovat z rozpočtu? Ať pomyslím na cokoli, všechno špatně. Takže tu vlastně jenom tak skuhrám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama