Podzim v Grébovce

26. října 2015 v 12:00 |  Praha 2
Od té doby, co nám na jaře Praha 2 rozkopala Bělehradskou ulici, takže se Vinohrady už půl roku můžou jen smutně dívat do Nuselského údolí, kam se nedostanou, využívám občas Grébovku na svých pracovních pochodech shora dolů (naopak moc ne, komu by se do toho kopce chtělo šplhat v poklusu). Vrcholící podzim s barevným listím mě v posledních dvou týdnech lákal k focení, jenže pořád jsem čekala na slunce. Když v sobotu konečně přišlo, cíl procházky byl jasný. Vzala jsem si foťák a dva objektivy, jenže jsem jaksi... zapomněla baterku doma v nabíječce. (Což je změna, obvykle zapomínám kartu). Fotky jsem tedy nakonec pořídila mobilem.

Grébovka je můj oblíbený park, ve kterém jsem - stejně jako na Vyšehradě a Folimance, strávila skoro celou mateřskou. Mám ji proto prochozenou křížem krážem a dodnes si pamatuji, kde tam na jaře kvetou magnólie, kde roste jínan dvoulaločný, kudy vede cestička přes vinici, jak to vypadá na hodinách baletu v Gröbově vile, kde je nejhladší asfalt na koloběžku, kde rostou největší kaštany a kterému koutu se vyhnout, protože tam občas bývá úchyl. Většina těch znalostí je mi dnes k ničemu, protože Grébovka je po těch letech a po kompletní rekonstrukci úplně jiná. Vinice je oplocená tak, že jí nikdo neproklouzne, ve vile se už dávno nebaletí, všechny cestičky jsou zpevněné a předlážděné, trávníky jak podle šablony, vyrostl tady staronový pavilon i nový viniční altán a věřím tomu, že i toho úchyla odtud vyhnali.



O Grébovce jsem tady vlastně už jednou psala. Byl to před víc než pěti lety hned druhý článek na tomto blogu a udělalo mi tehdy velkou radost, že se mi na něj ozvala z Německa pravnučka Moritze Gröbeho. Bohužel ten původní článek je jeden z těch, u kterých záhadně zmizely fotografie a zůstal jen text s informacemi. Bylo by ale škoda si nepřipomenout zajímavou historii Grébovky, proto sem celý text přenesu.

Grébovka, správně Havlíčkovy sady, je rozsáhlý park na rozhraní Prahy 2 a Prahy 10. Na místě, kde se nyní rozkládá park, se původně nacházely vinice, založené Karlem IV. v druhé polovině 14. století.
V druhé polovině 19. století pražský továrník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek, tyto pozemky i s usedlostmi Dolní a Horní Landhauska zakoupil, nechal si na nich postavit letní sídlo, upravit vinici a park a postavit v něm další stavby. Po jeho smrti dědicové areál neužívali, na jeho udržování vydělávali jeho pronájmem (mimo jiné i císařské rodině Habsburků) a v roce 1905 ho odprodali Vinohradské obci, která ho pod názvem Havlíčkovy sady zpřístupnila veřejnosti. Zajímavé je, že zatímco Gröbe stavěl vilu ještě "na venkově", v době jejího prodeje už bylo okolí hustě zastavěné činžovními domy a celý areál se tak ocitl v centru rezidenční čtvrti.

V době mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena "Baxova domovina dětských zájezdů" pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy. Za 2. světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla vila i s částí pozemků zasažena a poškozena. V padesátých letech byla vila zrekonstruována a sloužila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka. Sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v později Pěvecká konzervatoř Praha.
Vzhledem k tomu, že objekt byl ve značně zchátralém stavu a Praha 2 neměla na jeho opravu potřebné prostředky, vyhlásila veřejnou obchodní soutěž, v níž v roce 2001 zvítězila společnost CEELI Institut, která objekt zrekonstruovala na vlastní náklady a stala se jeho nájemcem. Prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů.








Vinice, rozkládající se pod Gröbeho vilou, byla založena při stavbě areálu v příkrém svahu navýšeném navážkou z vinohradského tunelu. Na konci druhé světové války byla poškozena a posléze zpustla. V letech 1992 - 1993 ji radnice Prahy 2 nechala obnovit. Má rozlohu 1,7 ha a ročně produkuje 4000 litrů vína. Od roku 1997 se zde pravidelně koná vinohradské vinobraní. Víno z vinice můžete ochutnat v přilehlém Viničním altánu.
Viniční altán je chráněná kulturní památka, zrekonstruovaná v letech 2002-2004. Současný altán je replikou původního, včetně dekorativních prvků, zděné části a schodiště s nezvyklou vyhlídkou na Nusle a Pankrác na jedné straně a na Vršovice na druhé straně.












V horní části parku najdeme kromě areálu Horní Landhausky (dnes v
soukromých rukou), dětského hřiště a umělé grotty i Pavilon (nahoře na fotce), který byl postaven v 70. letech 19. století podle návrhu architekta Schultze. Původně sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími atrakcemi pro návštěvníky Po válce Pavilon sloužil jako dětské jesle. Městská část Prahy 2, která ho převzala do vlastnictví společně s celým areálem v roce 1989, rozhodla o jeho rekonstrukci, protože byl v havarijním stavu. Při rekonstrukci byly pod omítkou odhaleny historické nástěnné malby. Rekonstrukce Pavilonu, ke kterému bylo přistavěno nové, moderní křídlo, byla dokončena v roce 2009 a nyní slouží jako kavárna.






Kamenný Neptun, který stojí uprostřed bazénu u grotty, je kopií toho původního. Ještě si pamatuji, jak tady stával v nepořádku za hrazením, které bránilo vstupu do grotty před její rekonstrukcí. Někdy na konci 90. let nechala Praha 2 sochu odvézt do jednoho zahradnictví a když si ji po rekonstrukci grotty chtěla vyzvednout, zjistilo se, že sochu někdo ukradl. Nakonec se po dlouhém policejním pátrání našla v tvrzi Třebotov, jejíž majitel ji koupil, aniž by věděl, že je kradená.
























Nesmíme zapomenout ani na Botič, který teče v dolní části parku a dělí ho od ošklivé zástavby kolem Vršovické ulice. Každý rok na podzim se Botič zamyká akcí, zvanou Rio Botičo, kdy jedou vodáci z Hostivařské přehrady až do Vltavy. Letos se Rio Botičo konalo minulý víkend (a já děkuji za informace své čtenářce paní Janě M., protože jsem netušila, že se tahle akce, které jsem se jednou před lety ve své vodácké minulosti taky málem zúčastnila, pořád ještě pořádá).



 


Komentáře

1 Michal Ptáček Michal Ptáček | 26. října 2015 v 13:47 | Reagovat

Moc hezké fotky mobilem!

2 Láďa M. Láďa M. | 26. října 2015 v 18:00 | Reagovat

Dost dobrý foto,  evidentně 'TO' není jen ve foťáku :)

3 Eva Eva | 26. října 2015 v 18:47 | Reagovat

Zdravím, nádherné fotky... hned jsem dostala chuť se tam podívat jak budu v Praze, ale ty krásný barvy na mě čekat bohužel nebudou:-).

4 Jarka Jarka | E-mail | 26. října 2015 v 18:50 | Reagovat

Nikdy jsem tam nebyla. Bydlívali jsme ve Strašnicích a celý leta jsem jezdila tramvají přes Nusle. Jsem docela unešená jak krásně tam je.
Jarka

5 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 26. října 2015 v 19:25 | Reagovat

Úžasné fotky, díky :-) Já vím, že se opakuji, ale jsem pokaždé z těch záběrů tak unešená, že mě prostě jiná slova nenapadnou :-D
Grébovku jsem měla vlastně kousek od Nuselského údolí, kde jsem dlouhá léta bydlela - a ani teď to tam nemám daleko. Ale nějak mi tenhle hezký kousek Prahy vždycky unikal; vlastně nejdůkladněji jsem Grébovku prochodila a proběhala v době, kdy se tam uskutečnilo pár úvodních lekcí výcviku, který jsem se svým psem Benem absolvovala :-)

6 Marie Marie | E-mail | 26. října 2015 v 20:35 | Reagovat

Moc krásné barvy podzimu - a ty detaily listí - a celková atmosféra. Na mobiloidní fotky je to dost dobrý !!! Marie

7 David David | E-mail | 27. října 2015 v 10:20 | Reagovat

Jsem okouzlen, a to přesto, že Grébovku znám docela dobře. Fakt se Vám podařilo ji vystihnout. Kdo ji nezná, ať to zkusí. V grottě jsou chodby a schody, kde se dá docela dobře honit s dětmi (ne úplně malými, aby se jim nic nestalo). Jen kousek níž je namoutě kutě něco jako anglický park.

8 jana jana | E-mail | 27. října 2015 v 11:09 | Reagovat

Zdravím, je to moc pěkné, poetické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama