Na Kleovce

23. června 2016 v 12:00 |  Praha 2
Dnes si uděláme procházku v jižní části Vinohrad, tam, kde se vinohradské výšiny prudce svažují k nuselskému údolí. Na hraně svahu stojí v několika ulicích kromě běžných činžáků i několik řad honosných prvorepublikových (i starších) vil, ke kterým v posledních dvaceti letech přibylo několik souborů více či méně (ale spíš méně) podařených obytných domů.
Tady leží moje Vinohrady, kde to znám jako ty pověstné svoje boty, a kudy vás dnes provedu.

Procházku začneme v Koperníkově ulici před budovou bývalého evangelického kostela. Byl postaven v roce 1911, ale už dávno svému původnímu účelu neslouží. Marně jsem hledala nějakou fotografii bývalého interiéru, znám ho totiž už jako mateřskou školku (do které chodila moje dcera), připomínající uvnitř spíš než modlitebnu běžnou vilu.






Boční pohled na kostel - školku. Nad ním ústí Varšavská ulice, v této části rozšířená na dvě části s pruhem trávníku uprostřed a s třemi řadami stromů. Právě tudy vedl dříve přístup k horní části Grébovky.






Ke Grébovce se dnes odtud dostaneme právě Koperníkovou, která se za pravoúhlým zákrutem mění na secesní ulici U Havlíčkových sadů, připomínající ze všeho nejvíc takovou malou Pařížskou. Tu si taky někdy projdeme podrobně. Nahoře nároží Koperníkovy a Šmilovského.








V Koperníkově ulici se ještě chvíli zdržíme. Po pravé straně tady stojí několik honosných vil. Ta nahoře, která byla ještě před měsícem k pronájmu (údajně už je pronajatá), sloužívala jako dánská ambasáda.
V několika vedlejších budovách sídlila dříve škola pro slabozraké. Součástí jejího areálu bývala také novorenesanční vila Marie továrníka Waldese, majitele vršovického Koh-i-nooru, která se po restituci a následném prodeji dostala do rukou, které s ní nezacházely zrovna šetrně.
Poté, co Praha 2 v roce 2004 povolila v zahradě vily stavbu rodinného domu, prý čirou náhodou vila dvakrát po sobě vyhořela (přičemž u druhého požáru bylo prokázáno jeho založení). Když radnice nepovolila po požáru demolici, pár měsíců na to vila v noci údajně sama spadla (ve skutečnosti byla zbourána). Majitel novostavby, která mezitím pod vilou na pozemku, zakousnutém přímo do Grébovky, vyrostla, zaplatil za zbourání vily symbolickou pokutu a zcela jistě si při tom mnul ruce, jak snadno dosáhl svého. Málem bych zapomněla, ten majitel se jmenuje Tykač.


Jeden z krásných činžáků na protější straně Koperníkovy









Z této části Vinohrad sbíhá dolů do nuselského údolí několik strmých a klikatých ulic. Jednou z nich je i ulice Nad Petruskou, do níž projdeme z Koperníkovy průchodem v rozlehlé stavbě s funkcionalistickými prvky. Souběžně s ní vede ulice Na Kleovce, která dala název celému tomuto příspěvku. Obě ulice jsou pojmenovány podle usedlostí, které tady na jižním svahu stávaly mezi vinicemi. Ani jedna z původních usedlostí se nedochovala, na jejich místě stojí zhruba od poloviny 19. století nové vily. Tu, která nahradila Kleovku, najdeme v ulici Nad Petruskou 1, o něco níže položený dům v Perucké15 stojí na místě Petrusky (nebo také Perucky, ještě předtím Pelikánky).


Ulice Nad Petruskou s úzkou silničkou s kočičími hlavami je lemovaná vilami, ke svému konci se zužuje a je ukončená úzkým schodištěm, vedoucím do ulice Na Kleovce








Na Kleovce. Vlevo zahrada, která dříve patřila ke druhé vile továrníka Waldese. Právě v ní budoval obrazárnu pro svoji slavnou sbírku obrazů. Vila byla na konci války vybombardována a pozůstatky bývalé obrazárny byly zbourány při výstavbě developerského projektu někdy na začátku nového tisíciletí.


Ulicí Na Kleovce se dostaneme k další usedlosti, poslední, která v těchto místech zůstala zachována. Podle jednoho z majitelů se jí říká Vondračka a přestože v průběhu staletí byla několikrát přestavována až do dnešní klasicistní podoby s barokními vikýři a věžičkou s hodinami, její původní základy pocházejí ze 17. století.



Přímo naproti Vondračce stojí bílá funkcionalistická vila s pamětní deskou na fasádě. Deska připomíná, že ve vile bydlel slavný prvorepublikový herec Jindřich Plachta.






Nad Plachtovou vilou vede kolmo k ulici Na Kleovce úzká ulička, z jedné strany ohraničená plotem a z druhé nejdříve zahrádkami starých domků a poté vysokou cihlovou zdí. Ulička nás přivede až k Nuselským schodům, po kterých bychom se mohli dostat do Bělehradské ulice.
Ještě předtím se však můžeme zastavit v jejím nejvyšším bodě a podívat se nejen na výhled směrem k Pankráci, ale také na kolejiště, které se právě tady pod námi noří do dlouhého vinohradského tunelu, který probíhá rovnoběžně s Londýnskou a Belgickou ulicí a končí až na úrovni Vinohradské, kde se vlaky z tunelu vynoří těsně předtím, než vjedou na Hlavní nádraží.



 


Komentáře

1 Jitka63 Jitka63 | Web | 23. června 2016 v 13:52 | Reagovat

pro mně zajímavé informace i fotky....tuhle část Prahy absolutně neznám

2 Praga magica Praga magica | 23. června 2016 v 23:49 | Reagovat

[1]: Jitko, děkuji za komentář, to je přesně ten účel, proč jsem to sem dávala - přiblížit tuhle trochu schovanou část Vinohrad.

3 Michal Ptáček Michal Ptáček | 24. června 2016 v 13:58 | Reagovat

Paráda - ty secesní a funkcionalistické domy. Zapomenutý kout i pro mě jako Pražáka křtěného Vltavou.

4 jarka jarka | E-mail | 24. června 2016 v 16:53 | Reagovat

Taky tuto část Prahy vůbec neznám... a taková nádhera to je ... paráda .. díky.

5 Sylva Sylva | 24. června 2016 v 18:27 | Reagovat

Nedávno mi kolega říkal, že chodil do školy v Koperníkově ulici. Musel mi ji ukázat na mapě, to jméno jsem neznala. A to jsem taky rodilá Pražanda :)

6 Praga Praga | 27. června 2016 v 20:03 | Reagovat

[3]: No ano, mám zkušenost, že tahle místa ani rodilí Pražáci neznají :-)

7 Praga magica Praga magica | 27. června 2016 v 20:04 | Reagovat

[4]: Děkuji za komentář, on je to opravdu takový zapadlý kout, kam kdo nemusí, tak nedojde :-)

8 Praga magica Praga magica | 27. června 2016 v 20:06 | Reagovat

[5]: Sylvo, děkuji, ono je to opravdu stranou a nic tam není, tak  Pražáci nemají důvod tam chodit :-)

9 mia mia | 28. června 2016 v 7:53 | Reagovat

Při svých toulkách ze Šumavy do Prahy jsem zavítala i sem. Vystoupila jsem ve Francouzské, dále ulicí Jana Masaryka k Nuselským schodům (tam je roubenka jak vystřižená z Krkonoš), pak po trase jako je Vaše (mám v podstatě tytéž fotky) na Grébovku až do Vršovic. Tam jsou ještě hezké zbytky původní zástavby. Neprávem opomíjený kout Prahy.

10 mia mia | 28. června 2016 v 8:06 | Reagovat

Jindřich Waldes je velmi zajímavá postava. Dělala jsem o něm článek na internet s názvem Pražský Baťa. Pocházel z Nemyšle u Tábora, poté odešel do Prahy. Na svoji dobu dával svým zaměstnancům velmi zajímavé pracovní benefity (bydlení, vzdělávání). Zajímavý je i vznik loga firmy.  Bohužel závěr  života JW nebyl tak hezký jako jeho sbírky obrazů či špendlíky a patentky vyráběné v jeho továrně. Když v roce 2000 vyznamenal Václav Havel JW in memoriam, darovali potomci JW Václavu Havlovi vzácnou sponu pocházející z tzv.  Karlštejnského pokladu. Jediný předmět, který směl JW odvézt, když prchal do zámoří před nacistickou zlobou. Pan Havel ji daroval Uměleckoprůmyslovému muzeu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama