Rozlehlý areál Obecního dvora v sousedství Anežského kláštera mě vždycky lákal svojí tajemností. Kdysi dávno jsem na jeho zanedbaném nádvoří byla, později, když byl opuštěný, už to možné nebylo a tak jsem jen pokukovala po jeho zamčených bytelných dveřích. Když před několika lety začala jeho rekonstrukce, bylo občas možné dovnitř nakouknout otevřeným průjezdem; ta pravá radost přišla ovšem až před pár týdny, kdy jsem měla možnost nově dokončený areál navštívit a důkladně si ho prohlédnout.
Jednotlivé části areálu pocházejí z různých dob mezi 17. a 19. stoletím, ta nejstarší je barokní část s portálem a přilehlou stavbou po pravé straně. Z průzkumů údajně vyplynulo, že nárožní objekt předtím ještě zahrnoval i hranolovou věž; kdy byla zbořena, se však přesně neví.
Jednotlivé části areálu pocházejí z různých dob mezi 17. a 19. stoletím, ta nejstarší je barokní část s portálem a přilehlou stavbou po pravé straně. Z průzkumů údajně vyplynulo, že nárožní objekt předtím ještě zahrnoval i hranolovou věž; kdy byla zbořena, se však přesně neví.
Celý komplex sloužil vždy k obecním účelům, sídlily zde různé dílny, pivovar, sklad obecních povozů a později také hasiči. Na konci 19. století došlo k přestavbě, kdy byla stržena zadní část, vedoucí k Anežskému klášteru, a na jejím místě byla postavena škola.
Objekty byly ohroženy při asanaci Starého Města na začátku 20. století, zbourání nakonec postihlo jen jejich část směrem ke Kozí ulici a částečně k ulici U Milosrdných, kde byly postaveny nové činžovní domy. Od té doby celý areál prakticky jen chátral a zhruba od 80. let minulého století byl po odchodu Pražských služeb, které zde tehdy sídlily, opuštěný. Ránu z milosti dostal navíc při povodních v roce 2002.
V roce 2011 byl areál prodán soukromému majiteli; projekt přestavby a dostavby nového obytného domu ve dvoře vypracoval slavný španělský architekt Ricardo Bofill.
Znak Prahy na fasádě nad vraty. Vrata byla včetně kovového obití zrepasována, dostala sice novou, tmavší barvu, ale hlavní je, že byla zachována v původní podobě.
Pohled na zadní část areálu s klasicistní budovou bývalé školy, vlevo ulice U Obecního dvora, vpravo U Milosrdných, v pozadí s novou obytnou budovou, přisazenou ke zdi stávajícího funkcionalistického domu.
Znak Prahy na fasádě nad vraty. Vrata byla včetně kovového obití zrepasována, dostala sice novou, tmavší barvu, ale hlavní je, že byla zachována v původní podobě.
Pohled na zadní část areálu s klasicistní budovou bývalé školy, vlevo ulice U Obecního dvora, vpravo U Milosrdných, v pozadí s novou obytnou budovou, přisazenou ke zdi stávajícího funkcionalistického domu.
Při prohlídce jsme měli možnost vidět celý areál důkladně, jedinou nevýhodou byla pozdní hodina a tedy nedostatek světla. Dvůr je ze všech stran lemovaný budovami, uprostřed mezi zídkami, porostlými levandulí, má travnatou plochu, obkrouženou vydlážděnými chodníky.
Budova bývalé školy. Stejně jako v dalších částech komplexu, i zde jsou umístěny byty. Ty jsou zatím všude jen ve formě holobytů, kdy jsou jen naznačeny jednotlivé funkční plochy, jako umístění kuchyně, koupelen a jednotlivých místností; o jejich definitivní podobě, včetně podlah a často i příček, rozhodne teprve jejich budoucí majitel.
Byty jsou hodně velké, na stránkách realitní kanceláře, která je prodává, jejich velikost neklesá pod cca 130 m2, o ceně se raději realitka ani nezmiňuje a sděluje ji jen na vyžádání; zcela určitě si však kupec bytu bude muset připravit nejméně padesát miliónů a další velkou částku na dokončení.
Podkroví s částečně zachovaným a částečně obnoveným krovem. Přímo do budoucí předsíně vede z přízemí výtah.
Přízemní místnost směrem do ulice U Obecního dvora
Hodně zvědavá jsem byla na novou Bofillovu budovu. Ta je vybavená těmi nejmodernějšími technologiemi, jako jsou třeba podzemní garáže s automatickým zakladačem (prostě přijedete domů, opustíte auto, přiložíte kód ke čtečce a systém vám auto sám odveze na volné místo; až ho budete zase potřebovat, vyveze vám ho nahoru; vy se do garáže vůbec nedostanete).
Podkroví s částečně zachovaným a částečně obnoveným krovem. Přímo do budoucí předsíně vede z přízemí výtah.
Přízemní místnost směrem do ulice U Obecního dvora
Hodně zvědavá jsem byla na novou Bofillovu budovu. Ta je vybavená těmi nejmodernějšími technologiemi, jako jsou třeba podzemní garáže s automatickým zakladačem (prostě přijedete domů, opustíte auto, přiložíte kód ke čtečce a systém vám auto sám odveze na volné místo; až ho budete zase potřebovat, vyveze vám ho nahoru; vy se do garáže vůbec nedostanete).
I zde byty čekají na to, jak si je budoucí majitel nechá dokončit. Velká část bytů je mezonetových, kde zatím chybí i vnitřní schodiště.
Dům je opláštěný kovovými perforovanými deskami s motivem stínů stromů, které se na dům promítají i ve skutečnosti. Stejným motivem jsou upraveny i žaluzie, které při zavření okno zaslepí tak, že téměř splyne s pláštěm domu; perforace však dovnitř propouští světlo.
Dům je opláštěný kovovými perforovanými deskami s motivem stínů stromů, které se na dům promítají i ve skutečnosti. Stejným motivem jsou upraveny i žaluzie, které při zavření okno zaslepí tak, že téměř splyne s pláštěm domu; perforace však dovnitř propouští světlo.
Pohled zevnitř směrem ke kluzišti vedle kláštera
Vertikální zahrada na fasádě. Dům má kromě vstupu ze dvora ještě další vchod z ulice U Milosrdných.
Bohužel interiéry se mi nafotit nepodařilo kvůli absolutní tmě, která mezitím padla. V domě je osvětlení prozatím jen ve společných prostorách, zatímco v bytech chybí osvětlovací tělesa. I když jsme měli možnost jednotlivé byty vidět, vždy jsme museli nejdřív čekat, až se uvnitř v téměř naprosté tmě rozkoukáme; v takových podmínkách mi sice fotoaparát občas zaostřil a něco vyfotil, použitelné z toho však není vůbec nic. Snad jen tento pohled z bytu v prvním patře přes terasu směrem k dvorkům vedlejších domů.
Celý areál je úžasný a působí klidně a romanticky. Problém bych viděla jen v tom, že v nízkých budovách, uzavřených do komplexu a obkroužených úzkými ulicemi, bude zřejmě dost tma.
Vzhledem k cenám ovšem otázkou zůstává, jestli bude areál trvale obydlený a oživí tak okolí, nebo jestli se byty stanou jen investicí, která bude sloužit k dočasným pronájmům pro bohaté návštěvníky Prahy. Odpověď bych si skoro troufla tipnout.
Celý areál je úžasný a působí klidně a romanticky. Problém bych viděla jen v tom, že v nízkých budovách, uzavřených do komplexu a obkroužených úzkými ulicemi, bude zřejmě dost tma.
Vzhledem k cenám ovšem otázkou zůstává, jestli bude areál trvale obydlený a oživí tak okolí, nebo jestli se byty stanou jen investicí, která bude sloužit k dočasným pronájmům pro bohaté návštěvníky Prahy. Odpověď bych si skoro troufla tipnout.
Tedy já jsem absolutně nadšený. Pamatuji objekt ještě ze začátku sedmdesátých let, kdy byl už strašně zanedbaný. Celý areál i jeho okolí měly tehdy pro nás úžasnou atmosféru, která tu již nikdy nebude, ale to se nedá nic dělat, život jde dál a Obecní dvůr dopadl ve srovnání s jinými lokalitami moc a moc dobře. Že to bude jen pro bohaté, to mi vůbec nevadí. A ta plechatá kostka mi dokonce připadá jako učebnicový příklad, jak se dá krásně zasadit novostavba do historické zástavby. Je to nápadité, ale bez arogance. Když jen pomyslím na asi stále hrozící "maršmeloun", který má stát hned naproti!