
Jednotlivé části areálu pocházejí z různých dob mezi 17. a 19. stoletím, ta nejstarší je barokní část s portálem a přilehlou stavbou po pravé straně. Z průzkumů údajně vyplynulo, že nárožní objekt předtím ještě zahrnoval i hranolovou věž; kdy byla zbořena, se však přesně neví.

Znak Prahy na fasádě nad vraty. Vrata byla včetně kovového obití zrepasována, dostala sice novou, tmavší barvu, ale hlavní je, že byla zachována v původní podobě.

Pohled na zadní část areálu s klasicistní budovou bývalé školy, vlevo ulice U Obecního dvora, vpravo U Milosrdných, v pozadí s novou obytnou budovou, přisazenou ke zdi stávajícího funkcionalistického domu.

Při prohlídce jsme měli možnost vidět celý areál důkladně, jedinou nevýhodou byla pozdní hodina a tedy nedostatek světla. Dvůr je ze všech stran lemovaný budovami, uprostřed mezi zídkami, porostlými levandulí, má travnatou plochu, obkrouženou vydlážděnými chodníky.




Budova bývalé školy. Stejně jako v dalších částech komplexu, i zde jsou umístěny byty. Ty jsou zatím všude jen ve formě holobytů, kdy jsou jen naznačeny jednotlivé funkční plochy, jako umístění kuchyně, koupelen a jednotlivých místností; o jejich definitivní podobě, včetně podlah a často i příček, rozhodne teprve jejich budoucí majitel.


Podkroví s částečně zachovaným a částečně obnoveným krovem. Přímo do budoucí předsíně vede z přízemí výtah.



Přízemní místnost směrem do ulice U Obecního dvora

Hodně zvědavá jsem byla na novou Bofillovu budovu. Ta je vybavená těmi nejmodernějšími technologiemi, jako jsou třeba podzemní garáže s automatickým zakladačem (prostě přijedete domů, opustíte auto, přiložíte kód ke čtečce a systém vám auto sám odveze na volné místo; až ho budete zase potřebovat, vyveze vám ho nahoru; vy se do garáže vůbec nedostanete).

Dům je opláštěný kovovými perforovanými deskami s motivem stínů stromů, které se na dům promítají i ve skutečnosti. Stejným motivem jsou upraveny i žaluzie, které při zavření okno zaslepí tak, že téměř splyne s pláštěm domu; perforace však dovnitř propouští světlo.

Pohled zevnitř směrem ke kluzišti vedle kláštera

Vertikální zahrada na fasádě. Dům má kromě vstupu ze dvora ještě další vchod z ulice U Milosrdných.

Celý areál je úžasný a působí klidně a romanticky. Problém bych viděla jen v tom, že v nízkých budovách, uzavřených do komplexu a obkroužených úzkými ulicemi, bude zřejmě dost tma.
Vzhledem k cenám ovšem otázkou zůstává, jestli bude areál trvale obydlený a oživí tak okolí, nebo jestli se byty stanou jen investicí, která bude sloužit k dočasným pronájmům pro bohaté návštěvníky Prahy. Odpověď bych si skoro troufla tipnout.
Tedy já jsem absolutně nadšený. Pamatuji objekt ještě ze začátku sedmdesátých let, kdy byl už strašně zanedbaný. Celý areál i jeho okolí měly tehdy pro nás úžasnou atmosféru, která tu již nikdy nebude, ale to se nedá nic dělat, život jde dál a Obecní dvůr dopadl ve srovnání s jinými lokalitami moc a moc dobře. Že to bude jen pro bohaté, to mi vůbec nevadí. A ta plechatá kostka mi dokonce připadá jako učebnicový příklad, jak se dá krásně zasadit novostavba do historické zástavby. Je to nápadité, ale bez arogance. Když jen pomyslím na asi stále hrozící "maršmeloun", který má stát hned naproti!