Ze Střešovic k břevnovským usedlostem

6. března 2017 v 13:00 |  Praha 6
Procházku po jižní stráni střešovického kopce, svažujícího se do Břevnova, jsem absolvovala někdy před Vánocemi, jenže než jsem se dostala k tomu, abych dala fotky na blog, bylo dávno po zamlžené vánoční atmosféře a fotky mi byly nanic. Mám to tam ráda a proto, když mě minulý týden slunce vytáhlo z nory, kam mě tři týdny předtím zahnala nejdřív angína a potom hned zanedbaná práce, byl cíl mé první předjarní procházky jasný - podívat se znovu do stejných ulic.



Procházku začneme na vrcholku střešovického kopce, jehož hřeben podélně dělí Sibeliova ulice, před evangelickým kostelem Církve českobratrské z roku 1939. Autorem funkcionalistické stavby je architekt Bohumír Kozák, který o sedm let později připravil i plány dostavby vedlejší fary, která ke kostelu přiléhá z levé strany. Hranolová věž je na vrcholku prosklená a je zakončená zlatým kalichem.
Mimochodem, architekt Kozák je také autorem domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, o jehož zbourání se v posledních letech tolik mluví (a kterému se snad podaří zabránit).



Na opačném konci náměstí Před bateriemi vidíme za podzemním vodojemem a za budovou staré střešovické školy věž kostela sv. Norberta. Když se stejným směrem podíváme s hodně dlouhým objektivem, najdeme dole v údolí věže chrámu sv. Víta.






Za kostelem na náměstí navazuje systém uliček, pojmenovaných čísly pruských vojenských baterií, které se tady v 18. století utábořily a ostřelovaly odtud Prahu. Tato malá malebná čtvrť je z jihu ohraničená ulicí Na Bateriích, lemované po jedné straně zahradami vilek a na druhé straně řadou barevných domků. Mezi nimi nás třeba může zaujmout i sídlo starokatolické církve se svým znakem na fasádě.






Ulice Na Bateriích je několika prudkými uličkami, často tvořenými jen schody s typickým červeným zábradlím, spojená s níže položenou ulicí Ve Střešovičkách a ještě o něco níže ležící ulicí Na Petynce. To je už od doby, kdy jsem v této čtvrti bydlela na koleji Kajetánka, vždycky základ mých zdejších procházek - kličkovat těmito uličkami nahoru a dolů, užívat si výhledy směrem ke Strahovu a hledat pozůstatky starého vesnického života.






























V ulici Ve Střešovičkách zaujme především dům se sochami na zahradě - některé z nich jsou ovšem vidět jen v této době, než stromy obrostou listím. Stín, který tvoří socha dole, vypadá jako by ho tady nakreslil Picasso.









Dům s věží stojí na křižovatce ulice Ve Střešovičkách a Pod Andělkou. Naproti němu je na nároží vestavěná kaplička a nad náspem, který ve svahu ulice tvoří, najdeme ty nejmenší domky, které tady ješě zůstaly. Za nimi leží moje oblíbená ulička Na Kocourkách, kam se ani dnes nezapomeneme podívat.
























Ještě je sice hodně brzy, ale přesto v místních zahrádkách najdeme jaro



Další řada zajímavých domů stojí o něco níž v ulici Na Petynce. Byly postaveny společně v jednotném stylu - a přece je každý podle detailů jiný.









Další spojnici do ulice Ve Střešovičkách tvoří ulice Na Zástřelu - v horní části je to jen úzké schodiště, v dolní strmá ulice po levé straně s věžákem koleje a po pravé s hezkými činžáky






Z ulice Na Petynce se vydáme kolem řady nových domů po schodech do zahrady u bývalé usedlosti Kajetánka.Usedlost má za sebou dlouhou a pohnutou historii. Byla postavena pravděpodobně mezi roky 1628 - 1666 Bernardem Ignácem z Martinic na vinici, o které existují zmínky už z roku 1556. V roce 1666 daroval celou usedlost theatinskému (kajetánskému) řádu, po němž pochází název usedlosti, přestože se kajetáni přestěhovali v 70. letech 17. století na Malou Stranu. Kajetánka poté často měnila majitele, jedním z nich byli například i Kounicové, a v 80. letech 19. století tady bydlel i Mladočech a redaktor Národních listů Julius Grégr.
Na začátku 20. století se majitelem Kajetánky stal břevnovský starosta Jan Kolátor, který chtěl rozsáhlou zahradu rozparcelovat a rozprodat, ale od tohoto záměru upustil po protestech Klubu za starou Prahu. Kajetánka zůstala v jeho vlastnictví až do 2. světové války. Po ní tady byl zřízený Dům pionýrů.
Po revoluci usedlost nějakou dobu chátrala a nového života se dočkala až v poslední době. Rekonstrukce, která usedlost i park kolem ní znovu oživila, sebou sice přinesla stavbu obytných domů jak na horní hraně svahu, tak dole při Radimově ulici, ale co si budeme povídat, bez nich by se nevyplatila a starý dům by určitě chátral dodnes.



V přízemí Kajetánky je restaurace, vybavením poměrně tuctová. Zajímavá začne být až se oteplí a kdy se svými stolky a křesílky expanduje na venkovní plochu s výhledem na vedlejší rybník.



Zahrada Kajetánky se svými sochami






Bývalá oranžerie z roku 1769 je součástí zahrady



Bytelný most překlenuje koryto potoka Brusnice. Ten protéká celým tímto pásem pozemků podél dnešní Patočkovy ulice a na několika místech tvoří uměle vybudované rybníky. Většina z nich je dnes zrekonstruovaná a upravená, stejně jako úzké koryto potoka.





Stav kamenné věže, která stojí hned za plotem Kajetánky, jsem tady pranýřovala už v roce 2012. O pět let později je stav stále stejný. Přitom se jedná o poslední pozůstatek pozdně gotické poutní kaple Panny Marie Öttingenské, postavené v roce 1666, zrušené v roce 1763 a zbořené v roce 1821. Kaple bývala součástí Kajetánky, dnes ale leží mimo její plotem ohrazené pozemky. Krčí se za tak zvaným "břevnovským mrakodrapem", secesním činžákem z roku 1912, postaveným bývalým starostou Kolátorem.
Mrakodrap to má už spočítané - je vystěhovaný a má být brzy zbouraný. Městská část ho prodala i s okolními pozemky soukromé společnosti, která tady plánuje výstavbu bytových domů. Ta by se měla dotknout i vedlejší Petynky, na kterou se hned podíváme.



Stav usedlosti Petynka, ležící nad jedním z rybníků, je už několik let ostudný a žalostný a bylo dokonce vydáno povolení k její demolici. Plány na bourání a výstavbu nových domů prozatím zastavila petice a snad se díky ní podaří zachránit alespoň nejcennější část usedlosti.



Petynku postavil rakouský hrabě František Eusebius Pötting z Persingu, který se přiženil do Čech, kde si nechal postavil kolem roku 1650 barokní letohrádek, který zůstal v jeho vlastnictví až do jeho smrti v roce 1678. Letohrádek potom měnil často majitele, byl přestavěn nejdříve klasicistně a potom novogoticky, a nakonec se vrátil znovu do rukou Pöttingů. V 19. století byla Petynka přestavěna na výletní hostinec se zahradou, kde byly pořádány různé slavnosti a plesy. Po smrti posledního Pöttinga v roce 1898 se usedlost dostala do rukou spolku Vincentium (nazvaného podle francouzského světce sv. Vincenta z Pauly), který se zabýval charitativní činností. Po zrušení spolku v roce 1949 se dostala Petynka do státních rukou, sídlili tu vojáci a údajně i StB a areál začal chátrat (ostatně jako všechny budovy, které se této dvojici dostaly do spárů) - byly v ní zřízeny garáže, sklady a částečně bydlení a část jí byla zbořená.
Od roku 2006 Petynku znovu vlastnilo Vincentium, které ji získalo od tehdejšího vlastníka, Ministerstva obrany, bezúplatným převodem k veřejně prospěšnému využití. Místo toho ji nechalo ještě více zchátrat a dnes se tedy uvažuje o jejím nahrazení komerční zástavbou.



Zadní strana Petynky z ulice Na Petynce



Na rozdíl od zchátralé Petynky je vedlejší Šlajferka, stojící za rybníkem uprostřed parku, už dávno zrekonstruovaná díky Kongregaci školských sester sv. Františka, které tady vedou charitní domov pro řeholnice.
Od 14. století, kdy jsou první zmínky o pozemcích, na kterých dnešní budovy Šlajferky stojí, vystřídalo toto místo tolik majitelů, že zmíním jen toho, po kterém má jméno. Adam Schleichert ji nabyl v roce 1622 po své zemřelé manželce a v majetku rodiny usedlost zůstala až do roku 1787. Potom začal znovu kolotoč prodejů, dědictví, spojování se sousedními usedlostmi Malovankou a Petynkou, přestaveb a rekonstrukcí. Kolem roku 1840 byla provedena přestavba do dnešní klasicistní podoby, později ještě upravovaná.
V roce 1922 koupila rozsáhlou usedlost, ke které patřily pole, zahrady a louky, Kongregace školských sester sv. Františka, která ji přestavěla pro účely ubytování gymnázia kongregace a vybudovala kapli.
Během okupace budovu zabrala německá posádka a po válce areál připadl Praze 5, která tady zřídila kanceláře, kapli přestavěla na kulturní sál a přeměnila zahradu Šlajferky i Petynky na veřejný park.
Po revoluci se usedlost vrátila původní kongregaci, která zde sídlí dodnes.



Socha sv. Františka, který podle pověsti mluvil se zvířaty, před usedlostí. Upřímně řečeno, taky vám ten pes připomíná spíš lachtana?










V těsném sousedství Šlajferky leží soukromé zahradnictví, které už se nemůže dočkat, až si tam přijedeme koupit květiny do truhlíků. Mám pro podobná malá zahradnictví slabost, připomínají mi moje dětství v Brně, kde jen v naší čtvrti byla tři podobná zahradnictví se starými skleníky a milými majiteli. Těmi byli většinou Bulhaři; proto se u nás taky neříkalo, že jdeme do zahradnictví, ale "jdeme k Bulharovi".






Pokud jsem o něco výš napsala, že Petynka je ostudou této části Břevnova, asi jsem zapomněla na Malovanku. Ta je totiž skutečným průšvihem.
To, co dnes vidíme zarostlé křovím, byla usedlost, postavená v druhé polovině 17. století a klasicistně upravená v 19. století. V 18. století fungovala jako zájezdní hostinec, tehdy se jí také podle majitele říkalo Peterka. Název Malovanka pochází pravděpodobně od Strahovské brány, která leží nedaleko a která tehdy byla údajně malovaná.
V 50. letech byla část usedlosti ubourána při rozšiřování Patočkovy ulice (tehdy Pionýrů), ale zbytek byl opraven. Od roku 1976 byla usedlost památkově chráněna, ochrana byla však zrušená v roce 2009 (proč a na základě čeho netuším) a i když památkáři ještě hledají cestu, jak dům zachránit, soukromý majitel velmi pravděpodobně čeká v tichosti, až budovy spadnou a až tady bude moci postavit něco výnosného.



Jsme na dohled od jedné z nejrušnějších pražských křižovatek






Pozor, za zdí se zřejmě bydlí, aspoň o tom svědčí pečlivě srolované matrace a deky a dokonce i zánovní křeslo







Kolem zbytků Malovanky se dá projít úzkou venkovskou cestou zpět do ulice Na Petynce a odtud vystoupat ulicí Pod Andělkou zpátky až nahoru na Baterie. Procházka Břevnovem a Střešovicemi by se tak dala ještě protáhnout na druhou stranu kopce do starých Střešovic směrem k ulici Na Petřinách, ale to si necháme až na jindy.






 


Komentáře

1 Dáša Dáša | E-mail | Web | 6. března 2017 v 13:26 | Reagovat

Ahoj Hanko,
děkuju za Tvoje virtuální procházky Prahou. Hned bych vyrazila v Tvých stopách, ale to zatím nejde, když lítám po světě nebo sedím u počítače. Tak jsme ráda, když díky Tobě objevím pražská zákoutí, kde jsem nikdy nebyla  a nebo naposledy před 50 lety s rodiči na nedělních procházkách. Tenkrát jsem vyhrála v soutěži "Poznej památky Prahy" díky té zvláštní gotické kapličce na Kajetánce...

2 Jitka Jitka | 6. března 2017 v 15:53 | Reagovat

Díky za to, že jsem mohla aspoň takhle na dálku jít s vámi. Bydleli jsme krátký čas v ulici U 2. baterie a měla jsem to tam kolem moc ráda.

3 Jana S. Jana S. | 6. března 2017 v 19:20 | Reagovat

Smekám. Moc krásně zpracovaná procházka.
Už se mi stýskalo po novém příspěvku.
A pohled na Hradčany mne fakt dostal!
Děkuji moc za vše.

4 mia mia | 6. března 2017 v 19:32 | Reagovat

Pěkné, taky jsem tudy šla - v ul. Nad hradním vodojemem výstup z tramvaje staré Střešovice, pak prakticky tutéž trasu co Vy. Kousek dál od usedlostí bývala strahovská cihelna, později octárna, dodnes jedna ulice nese po octárně název . Pozůstatky cihelny objevili dělníci při výstavbě tunelu. Skončila jsem v Bělohorské ul. na kávě , výbornou vaří v kavárně Moje kredenc. Druhý den byl Den architektury ,  prohlídka Rothmayerovy vily, kostela B. Kozáka,.. Pěkný a klidný kout Prahy, dobře dopravně dostupný. Komu zbude chvilka, tak třeba Muzeum pražské MHD nebo Tejnky v Břevnově.

5 Hana Hana | E-mail | 6. března 2017 v 20:03 | Reagovat

Jako vždy super, neobvyklé pohledy na Prahu mě vždycky dostanou. Díky moc.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. března 2017 v 7:05 | Reagovat

Moc pěkně zpracovaný výlet. Do téhle oblasti jsem kdysi dávno často chodil, už bych to tam na některých místech stěží poznával.

7 Míša z Plzně Míša z Plzně | 8. března 2017 v 11:18 | Reagovat

Moc krásně a poutavě napsané.
Do Břevnova se chystáme podívat na oboru a Letohrádek Hvězda.

8 Hančule Hančule | E-mail | 23. března 2017 v 18:11 | Reagovat

Boží procházka -jsem ráda, že jsem tvůj blog objevila - to budou krásné chvíle než ho zpětně přečtu a prohlédnu.Díky H.

9 Baba Slováková Baba Slováková | E-mail | Web | 20. července 2017 v 23:19 | Reagovat

Milá pani Hana, všetky tieto kúty dôverne poznám, ale i tak vďaka za sprevádzanie! Blahoželám ku blogu, je výnimočný!
Baba

10 praga-magica praga-magica | 21. července 2017 v 0:08 | Reagovat

[9]: Děkuji, to je od Vás milé. Já k Vašemu taky :-)

11 I. Procházková I. Procházková | E-mail | 12. září 2017 v 2:10 | Reagovat

Jsem rodačka z Břevnova, pamatuju to tu od konce 40. let. Moc hezké fotky, skoro jsem zamáčkla slzu nostalgie. Co se týká pozůstatku kaple p. Marie Öttingenské, tak ta byla rekonstruovaná na přelomu 60. a 70. let. Po rekonstrukci vypadala parádně, ale zub času přece jen hlodal. Předtím, v 50. letech to byla úplná ruina, bez střechy, s vylámanými částmi kamenné zdi, nahoře ze zdiva vyrůstaly břízky, sklepení bylo zatopené vodou a vstup tam byl fakt na vlastní nebezpečí. Chodili jsme bruslit na vedlejší rybník (pod Vincentinem) a měli jsme to tam všechno prošmejděné. Mezi tímto rybníkem a začátkem Radimovy ulice byla v 50. letech nízká zděná budova, ve které bylo loutkové divadlo.
Petynka tehdy patřila vnitru, ale v přízemí byla jídelna ONV Břevnov (tehdy Praha 5), kam chodili na obědy zaměstnanci břevnovských institucí a také důchodci. Na obědy tam chodila i moje máma, pracovala na Bělohorské a občas jsem tam s ní šla na oběd.
V břevnovském "mrakodrapu" byly docela hezké byty, některé s výhledem na Kajetánku. Bylo to celkem hezké bydlení,  chodívali jsme tam ke známým na návštěvu.
Místo kolejí Kajetánka bývalo v dolní části staré přízemní stavení (přístupné z Radimovy ul.), ve kterém byla hospoda "Ve stodole" s venkovním posezením v zahradě, kterou od Kajetánky oddělovala kamenná zeď. Ve východní části ulice Na zástřelu byla řada starých domů (tam, co je na vaší fotce vlevo věžák kolejí a na začátku parkuje malá červená dodávka fy Miele). Tam byly pavlačové byty 4. kategorie, tehdy zdravotně závadné - bydlel tam jeden můj spolužák.
Malá fotoochutnávka Břevnova: http://jdem.cz/der228
http://jdem.cz/der3c2

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama