Dům Jana Wericha

7. července 2017 v 12:00 |  Praha 1
Už potřetí v historii tohoto blogu se vydáváme na Kampu do tak zvaného Werichova domu. Tak zvaného proto, že Janu Werichovi nikdy nepatřil, byl pouze nájemníkem bytu v prvním patře (v přízemí bydlel až do roku 1968 básník Vladimír Holan, se kterým údajně neměl Werich dobré vztahy).
Domeček u Čertovky, postavený v roce 1635 jako zahradní domek, byl později koželužnou. V roce 1761 se dostal do vlastnictví hraběte Nostice, který ho přestavěl pro Josefa Dobrovského, který byl učitelem čtyř Nosticových synů. Ten v něm bydlel až do roku 1803 a jeho působení na Kampě připomíná jeho socha, která stojí přímo před domem.




Jan Werich se do domku nastěhoval hned v roce 1945 po svém návratu z Ameriky a zůstal v něm až do své smrti v roce 1980. Od té doby domek chátral a čekal na rekonstrukci a na další využití, jehož volba se neuvěřitelně vlekla. Po záplavách v roce 2002, kdy byl dům téměř až do výšky prvního patra pod vodou, bylo vypsáno výběrové řízení, které po dlouhých a složitých peripetiích nakonec vyhrála v roce 2008 Nadace Jana a Medy Mládkových; rozhodnutí však Praha 1 pod záminkou zrušila a nastal další kolotoč vyběrů. Totéž se opakovalo v roce 2013 a nakonec byl dům svěřen stejné nadaci definitivně v roce 2015.
V domě vzniklo malé muzeum Jana Wericha a jeho díla, které bylo oficiálně otevřeno právě před týdnem. Na otevření jsem se podívat nešla, čekala jsem davy a tlačenici a nakonec to také tak bylo; někteří se dovnitř vůbec nedostali. Jen o tři dny později, v pondělí dopoledne, jsem si dům prohlédla téměř sama.




Malá místnost v prvním patře bývala Werichovou pracovnou. Podle vzpomínek jeho vnučky byl pokoj zrekonstruován do přibližné podoby, jak kdysi vypadal; nábytek a vybavení však není původní, s výjimkou jedné komody. Ve vitríně je tu také vystaveno několik předmětů, které Janu Werichovi skutečně patřily (a já se kaju, protože jsem je nevyfotila).



Vstupní hala Werichova bytu vypadala zcela jistě jinak než dnes. Dokonce se lehce změnila i dispozice místností, byla postavena zeď, která halu zmenšila, a za zdí na takto vytvořené chodbě bylo vybudováno schodiště na bývalou půdu.
Pokud se ptáte, odkud to vím, tak přímo ze své návštěvy vily před rekonstrukcí. Fotky, myslím, že z jara 2014, můžete vidět TADY. Tentokrát jsem se pokusila vyfotografovat stejná místa ze stejného pohledu a nejvíc problémů jsem měla právě v prvním patře - některé z těch pohledů se zkrátka úplně změnily nebo zmizely. Tato vstupní hala vypadala takto:








Velká část expozice je, samozřejmě, věnována Osvobozenému divadlu. Najdeme tu především fotografie, dokumenty a návrhy některých divadelních scén a kostýmů.




Stejný pohled před rekonstrukcí. Tady jsem ještě měla odstup, který dovolil vyfotit obě okna vpravo; teď už to kvůli zdi za zády možné není.







Nechybí ani připomínka Jaroslava Ježka



Dřevěná dvojbusta Voskovce a Wericha od Otakara Švece z roku 1932



Ve dvou menších pokojích jsou umístěny památky na Werichovu filmografii. Nejvíce jich zde připomíná Císařova pekaře a pekařova císaře, a to nejen díky fotografiím i filmovým úryvkům, ale také díky dvěma původním Werichovým kostýmům, které navrhl Jiří Trnka.









Zatímco z přízemí do prvního patra vedou široké kamenné schody, na cestu z prvního patra do půdní vestavby bylo vybudováno nové schodiště. To původní renesanční točité dřevěné by nápor návštěvníků nemuselo vydržet a proto se po něm chodit nesmí.
Na bývalé půdě vzniklo malé dokumentační středisko a prostor pro besedy, přednášky a podobné akce.












Stejný pohled v roce 2014








V přízemí, kde dřív bydlel Vladimír Holan, dnes najdeme hezkou kavárnu. Kdo by to před pár lety řekl.















V kavárně mě doslova vyděsil tento citát u stropu. Musím to ovšem vysvětlit. Jana Wericha mám moc ráda, znám dobře jeho filmy a knihy a mám je ráda. Na co mám ale alergii, je takové to nesmyslné zbožštění, výrazy jako "moudrý klaun" a věty, uvozené frází: "Jak říkal pan Werich..." Součástí toho sentimentálního "panwerichismu" jsou pro mě i různé citáty, které často ani Jan Werich z úst nevypustil a které svého času visely v každé kanceláři. Právě proto bych je tady nečekala a polekalo mě, že by se v podobném duchu mohla nést celá expozice. To se naštěstí nestalo, ale myslím, že tento laciný sentiment si architekti mohli odpustit.




Zahrada ještě zpřístupněná není, ale dá se do ní podívat od Čertovky přes plot. Mimochodem, to, že zmizel plot kolem celé zahrady a že jsou v ní umístěné lavičky, se mi zdá pozitivní.

Málem bych zapomněla na suterén vily; v něm je umístěná expozice, týkající se Kampy. Je spíše pro děti, ale ani dospělí se tam nudit nebudou.

Pokud se na návštěvu Werichovy vily chystáte, určitě neuděláte chybu. Bude se vám tam líbit. Doporučuji aspoň pro začátek vyhnout se víkendům, abyste měli dostatek prostoru a času si celou expozici prohlédnout v klidu.








 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2017 v 21:01 | Reagovat

Ten citát mě taky vyděsil; ač jsem měl Jana Wericha moc rád (byť, přiznávám, ještě víc moje krevní skupina byl Jiří Voskovec), vypěstoval jsem si trochu averzi na "devótní werichovství", které úžasně plastickou a komplikovanou Werichovu osobnost nepochopitelně obaluje snadno tuhnoucí sádrou zbožštění.

Určitě se zajdu na Kampu podívat. Vždycky jsem byl toho názoru, že byty by se měly především obývat a nedělat z nich muzea jejich obyvatel, ale tady už asi opravdu nešlo po těch dlouhých letech najít rozumnější řešení, protože jinak by tam dodneška nebylo nic.

2 Picmoch Picmoch | 8. července 2017 v 2:06 | Reagovat

Hezky napsano. Expozice se jevi werichovsky nabubrela. Pro vyrovnanost bych si dovolil navrhnout priste i Tmavomodry pokoj v Kaprovce :-).

3 Výlety a procházky Výlety a procházky | E-mail | Web | 10. července 2017 v 23:22 | Reagovat

Já ani moc dovnitř nemusím, jen mám radost, že už je budova opravena a otevřena.

4 David David | E-mail | 17. července 2017 v 15:31 | Reagovat

Hanko, díky za dokonalé srovnávací fotky - myslím, že je z nich jasné, že ať už se na výsledek rekonstrukce díváme jakkoliv, je to zase jednou pořádně odvedená práce. Na těch starších fotkách je skvěle vidět úroveň zatopení a mě napadlo, jaká je to škoda, že teď asi není nikde vyznačena. U první fotky kavárny jsem si naivně myslel, že k tomu slouží ten nápis na stropě - no to jsem pak dostal citátem pěkně mezi oči! Dívám se na to totiž úplně stejně jako Vy i Čerf. No nic, samo taky tam půjdu, už se těším.

5 Pc Exporter Pc Exporter | E-mail | Web | 18. července 2017 v 10:47 | Reagovat

Nice Blog Post !

6 praga-magica praga-magica | 18. července 2017 v 23:51 | Reagovat

[1]: Myslím, Petře, že to vidíme stejně. A  Praha 1 se k využití domu stavěla tak, že můžeme být ještě rádi za to, jak to nakonec dopadlo.

7 praga-magica praga-magica | 18. července 2017 v 23:52 | Reagovat

[2]: Souhlasím, že tmavomodrý pokoj stojí za návštěvu, Tady na blogu už ho mám pět let :-)  
http://praga-magica.blog.cz/1202/tmavomodry-svet

8 praga-magica praga-magica | 18. července 2017 v 23:53 | Reagovat

[3]: To máte pravdu, hlavně, že už je to dokončené a má to využití.

9 praga-magica praga-magica | 18. července 2017 v 23:55 | Reagovat

[4]: Ano, Davide, taky jsem nenápadně hledala, jestli tam někde není "čára ponoru", ale nic jsem nenašla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama