Uměleckoprůmyslové muzeum

17. října 2017 v 15:01 |  Galerie a muzea
Uměleckoprůmyslové muzeum je sice od ledna 2015 uzavřeno kvůli rekonstrukci, ale protože má být v listopadu znovu otevřeno, zpřístupnilo jeho vedení v září v rámci Dnů evropského dědictví čerstvě zrekonstruované prostory. Mohli jsme si tak prohlédnout všechny sály, které zatím byly ještě bez exponátů, výzdobu vestibulu, schodišť a chodeb, a také knihovnu.





Muzeum bylo založeno 7. února 1885 při příležitosti otevření Rudolfina, jeho první sbírky byly však vystavovány od roku 1886 nejdříve v Klementinu. Výbor, který byl při té příležitosti ustaven a ve kterém pod vedením dr. Karla Chytila zasedal například Vojtěch Lanna, Zdeněk Thun, Vojta Náprstek, Antonín Wiehl, Bohuslav Schnirch, Josef Schultz a další osobnosti z politicko-podnikatelsko-uměleckého světa, se od té doby snažil získat pro muzeum vlastní budovu. To se podařilo až v roce 1895, kdy byl z fondu, založeného Obchodní a průmyslovou komorou, zakoupen pozemek naproti Rudolfinu, na kterém architekt Josef Schultz (kromě jiného i spoluautor Rudolfina nebo Národního divadla) navrhl budovu nového muzea. První návrh byl odmítnut pro nedostatečnou výzdobu, druhá, zdobnější verze byla schválena a v únoru 1897 byly zahájeny stavební práce.
Stavba byla dokončena v prosinci 1898 a otevřena o vánocích 1899.




Novorenesanční budova svou podobou kopíruje vzhled protějšího Rudolfina, ať už podobou a výškou soklu, bosáží na fasádě nebo tvarem obloukových oken. Vnitřní výzdoba je skutečně bohatá, především ve zvýšeném vstupním foyer, kde je mohutné schodiště lemováno sloupy a zlacenými štuky a vede návštěvníka ke dvěma malovaným oknům, za kterými prosvítá Starý židovský hřbitov. Většina umělecko-řemeslných prvků nese jméno donátora, který jejich vznik dotoval. Jedním z hlavních byl průmyslník Vojtěch Lanna, který kromě finanční podpory věnoval muzeu i svoji sbírku skla.



Okna jsou alegoriemi uměleckého průmyslu a umění









Zlacené kandelábry daroval muzeu František Křižík. Nástěnné malby jsou dílem Ferdinanda Herčíka a představují zámečnictví, tisk a grafické umění, slévačství, keramiku, sklářství a zlatnictví.







Schodiště za tepanou mříží nás přivede do prvního patra, kde leží hlavní sály. Tím nejkrásnějším je tzv. Votivní sál.







Sál má bohatě malovaný strop s výjevy, které zhotovil Karel V. Mašek. Lunety nad obojími dveřmi představují Holdování Palas Atheně a Obchod a Umělecký průmysl. Ve výklenku stěny je umístěná bronzová busta od Emanuela Hallmanna, která představuje císaře Františka Josefa I.














Všechny výstavní sály mají bohatě malované stropy. V době prohlídky už byly připraveny k umisťování exponátů a některé z nich už byly vybaveny vitrínami. V sálech byly také umístěny popisy s informací, co v kterém sále bude při nové dispozici umístěno.





















Výhledy na obě strany jsou úžasné, ať už jde o pohled na Starý židovský hřbitov, tak o detailní pohledy na Rudolfinum z průčelní strany, nebo o průhledy na Hradčany a Petřín.







Připravená byla už také knihovna, i když prozatím její regály byly ještě prázdné. Zaplněny byly pouze police původních barokních skříní, které pocházejí ze zrušené knihovny kláštera v Benešově.















Oproti minulým letům došlo ke změně dispozice pro návštěvníky. Vstupovat se už nebude hlavním vchodem z ulice 17. listopadu, ale ze zahrady na rohu Široké ulice. Vchod odtud vede do přízemních prostor, kde je nově vybudováno návštěvnické zázemí.




Dříve zanedbaná zahrada prokoukla díky revitalizaci a vyniká v ní keramická fontána, umístěná v pískovcovém bazénku. Fontána pochází z let 1938-1939 a je dílem Heleny Johnové, která vedla keramický ateliér Uměleckoprůmyslové školy. Jde ovšem jen o kopii, kterou v roce 2004 zhotovil keramik Petr Lada, původní dílo, které bylo poničené, je umístěno v depozitáři muzea.






Při zpracování textu byl použit informační leták, vydaný Městskou částí Praha 1 při příležitosti Dnů evropského dědictví.




Praha 1, 17. listopadu 2



 


Komentáře

1 Dana V. Dana V. | 18. října 2017 v 8:39 | Reagovat

Je to nádhera. Musíme ho navštívit. Díky za zprostředkovanou prohlídku.

2 Jozef Jozef | 18. října 2017 v 11:03 | Reagovat

Vyzerá to veľmi sľubne a keď to bode doplnené o exponáty, tak to bude ešte lepšie. Píšem si túto adresu do môjho kalendára na budúci rok. Vďaka za odporučenie.

Tento typ "interiérového dizajnu" ľudia obyčajne obdivujú. Avšak skoro žiadne nové verejné stavby nie sú v interiéroch dekorované a rezidenčné novostavby už vôbec nie. Čím to je? Neexistenciou zručných remeselníkov? Vysokou cenou, ktorú nikto nechce zaplatiť? Snahou skresávať investičné náklady na nevyhnutné minimum (a s prebytkami kšeftovať)? Zmenou vkusu? Lebo to v roku 2017 považuje homo smartphonus za "nemoderné"? Netvrdím, že novostavby majú mať pozlátené štuky, ale mám pocit, že záujem o "pohľadové krásno" sa úplne vytratil. Plastové okno + laminátová podlaha + steny natreté bielym Primalexom...
Tak sa zamýšľam - kto bude o 100 rokov obdivovať súčasné novostavby s elegantnými hladkými sadrokartónmi, ešte hladšími sklenenými stenami a stiesnenými izbami (pokojmi)?

3 Michal Ptáček Michal Ptáček | 18. října 2017 v 12:54 | Reagovat

Moc pěkné. Byl jsem v muzeu před rekonstrukcí, při vhodné příležitosti ho navštívím rád i po ní. Jen mi přijde škoda vchodu z ulice, hezky důstojně vystoupat po schodech..., ale zase to zřejmě bude přátelštější pro ty, co špatně chodí a invalidy. - Zajímavou úvahu rozvinul pan Jozef [2]:. Jistěže vnitřní krása budov znásobuje jejich krásu vnější. Nicméně se setkáváme s trendem jednoduchých výstavních prostor, což uznávám po zkušenostech z některých dalších evropských velkoměst - a nakonec viz Veletržní palác nebo Jízdárna pražského Hradu.

4 Jozef Jozef | 18. října 2017 v 17:52 | Reagovat

[3]: Na predmestí Bratislavy je galéria moderného umenia Danubiana - trúfam si povedať, že ide o špičkovú európsku stavbu, postavenú v modernom štýle (so špičkovými výstavami). Je strohá, ale nie je nudná (zaujímavé tvary, farebnosť).

V samom centre Bratislavy je Národná galéria (arch. V. Dedeček) vzbudzujúca veľké kontroverzie laickej aj odbornej verejnosti. Táto sa práve v tomto čase rekonštruuje. Zaznel názor, že návštevník galérie sa má pozerať na exponáty, a preto sa "zatrhol" panoramatický výhľad na nábrežie.

Zoberme si londýnsku National Gallery. Neviem si predstaviť, že by exponáty presťahovali zo súčasnej budovy na Trafalgar Sq. do niečoho moderného.

Ale kam potom dávať exponáty, ktoré vznikajú v dnešnej dobe? Do moderných (strohých) interiérov alebo voliť istú mieru monumentality a dekoratívnosti?
Sám som si neni istý...

-----

Svoju úvahu [2]: som ale nemyslel iba vo vzťahu k výstavným priestorom, myslel som to vo všeobecnosti. Ako extrémny príklad uvediem metro v Moskve a v New Yorku. Elegancia versus hnoj. Alebo pokoj o výmere 16 m2 v 90-ročnom dome kdesi na Vinohradoch versus "pokoj" o výmere 7 m2 v dome z r. 2015 kdesi na Černom moste...

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. října 2017 v 19:02 | Reagovat

Velmi pěkné, určitě se taky přijdu podívat, až se otevře pro veřejnost.

6 praga-magica praga-magica | 19. října 2017 v 1:53 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, určitě se Vám tam bude líbit.

7 praga-magica praga-magica | 19. října 2017 v 1:58 | Reagovat

[2]: To jsem ráda, že jsem Vás inspirovala k návštěvě muzea, i když až na příští rok.
S těmi dekoracemi interiéru je to možná i tak, že dnes už je architektura jinde, než v 19. století. Je to vývoj, změnilo se zaměření, směr, vkus i požadavky. Moderní architektura, pokud je dobrá, žádné dekorace nepotřebuje. Problém je, že to, v čem dnes většinou musíme bydlet, žádná architektura není.

8 praga-magica praga-magica | 19. října 2017 v 1:59 | Reagovat

[3]: Taky se mi ten monumentální vstup líbil víc,ale ono vás to k tomu schodišti přivede tak jako tak, jen z jiného směru.

9 praga-magica praga-magica | 19. října 2017 v 2:01 | Reagovat

[5]: Myslím, že se jim ty restaurátorské práce povedly, uvidíte :-) Taky tam ještě půjdu, až bude oficiálně otevřeno i s exponáty.

10 Michal Ptáček Michal Ptáček | 19. října 2017 v 13:04 | Reagovat

ad [4]:: Pane Jozefe, já s Vámi docela souhlasím. - Ale právě londýnská NG je propojena s přístavbou zvanou Sainsbury Wings, která je modernistická... (Však se kvůli tomu mohl princ Charles potrhat.)

11 Jarka Jarka | E-mail | 8. listopadu 2017 v 16:36 | Reagovat

Tolik nádhery pohromadě .......... děkuji,děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama