Inspirace pro sváteční dny je sice trochu stará, protože výstava českého impresionismu s názvem Světlo v obraze trvá v Jízdárně Pražského hradu už od října, přesto se o ní zmíním, protože svým významem za návštěvu (eventuálně novou návštěvu) určitě stojí.
Impresionismus, který vznikl ve Francii v 70. letech 19. století a kterým byli poznamenaní téměř všichni malíři té doby, je styl, který probouzí fantazii a podvědomí, a i u nás mu, i když o něco později než ve Francii, podlehla celá řada autorů. Výstava jich prezentuje více než sedmdesát. Jsou mezi nimi slavná jména jako Václav Brožík, Rudolf Kremlička, Ludvík Kuba, Luděk Marold, Jan Preisler, Václav Radimský, Jakub Schickaneder, Antonín Slavíček, Jan Zrzavý nebo Max Švabinský, ale také jména méně zvučná nebo polozapomenutá.
Impresionismus, který vznikl ve Francii v 70. letech 19. století a kterým byli poznamenaní téměř všichni malíři té doby, je styl, který probouzí fantazii a podvědomí, a i u nás mu, i když o něco později než ve Francii, podlehla celá řada autorů. Výstava jich prezentuje více než sedmdesát. Jsou mezi nimi slavná jména jako Václav Brožík, Rudolf Kremlička, Ludvík Kuba, Luděk Marold, Jan Preisler, Václav Radimský, Jakub Schickaneder, Antonín Slavíček, Jan Zrzavý nebo Max Švabinský, ale také jména méně zvučná nebo polozapomenutá.
Výstava je členěná tématicky podle námětů. Převažují motivy přírody, ať už jako letní nebo zimní krajiny, zahrady a parky, venkov, voda nebo háje, ale také zátiší, portréty nebo městské scenérie.
Pražský hrad výstavu pořádá ve spolupráci se Spolkem výtvarných umělců Mánes a je jen správné, že je tady spolek, který vznikl právě v době rozkvětu impresionistické malby, bohatě zastoupen. Velká většina vystavených autorů byla ostatně jeho členem.
Mezi zimními krajinami se vedle sebe sešli dva z mých nejoblíbenějších českých malířů - vlevo Václav Radimský, jehož obrazy výstavu prostupují téměř ve všem tématických kategoriích, a vpravo Oskar Brázda, na jehož veřejnosti přístupný zámek v Líčkově u Žatce, který spravuje jeho druhá manželka Marie, se už několik let chystám zajet.
Ještě jednou Václav Radimský a jeho obraz francouzské krajiny u městečka Vétheuil, poblíž kterého žil. Město leží jen pár kilometrů od Monetova sídla v Giverny a oba malíři se znali a navštěvovali. Monetův vliv na Radimského je v jeho dílech dobře vidět.
Ludvík Kuba maloval, kromě jiných námětů, i bohatě rozkvetlé zahrady. Tady jsou jeho slézy.
Joža Úprka je malíř mého napůl rodného Moravského Slovácka a ve stejném kyjovském kroji a ve stejné póze jsem vyfotografovaná, když mi bylo asi 5 let
Z úplně jiného soudku jsou potom uhlazené provensálské krajiny (ale nejen provensálské a nejen krajiny) Otakara Kubína
Několik obrazů Františka Kupky ukazuje, kudy vedla jeho cesta ještě předtím, než se začal věnovat abstrakci
Francie a konkrétně Paříž najdeme v životopise mnoha z vystavených českých umělců. Každý z nich, kdo žil a tvořil kolem přelomu 19. a 20.století, cestu do tehdejšího centra světového umění podnikl a často i měl příležitost sledovat při práci skutečné mistry. Tady nahoře vidíme pohled na Paříž z Montmartru od Antonína Chitussiho.
Pražský hrad výstavu pořádá ve spolupráci se Spolkem výtvarných umělců Mánes a je jen správné, že je tady spolek, který vznikl právě v době rozkvětu impresionistické malby, bohatě zastoupen. Velká většina vystavených autorů byla ostatně jeho členem.
Mezi zimními krajinami se vedle sebe sešli dva z mých nejoblíbenějších českých malířů - vlevo Václav Radimský, jehož obrazy výstavu prostupují téměř ve všem tématických kategoriích, a vpravo Oskar Brázda, na jehož veřejnosti přístupný zámek v Líčkově u Žatce, který spravuje jeho druhá manželka Marie, se už několik let chystám zajet.
Ještě jednou Václav Radimský a jeho obraz francouzské krajiny u městečka Vétheuil, poblíž kterého žil. Město leží jen pár kilometrů od Monetova sídla v Giverny a oba malíři se znali a navštěvovali. Monetův vliv na Radimského je v jeho dílech dobře vidět.
Ludvík Kuba maloval, kromě jiných námětů, i bohatě rozkvetlé zahrady. Tady jsou jeho slézy.
Joža Úprka je malíř mého napůl rodného Moravského Slovácka a ve stejném kyjovském kroji a ve stejné póze jsem vyfotografovaná, když mi bylo asi 5 let
Z úplně jiného soudku jsou potom uhlazené provensálské krajiny (ale nejen provensálské a nejen krajiny) Otakara Kubína
Několik obrazů Františka Kupky ukazuje, kudy vedla jeho cesta ještě předtím, než se začal věnovat abstrakci
Francie a konkrétně Paříž najdeme v životopise mnoha z vystavených českých umělců. Každý z nich, kdo žil a tvořil kolem přelomu 19. a 20.století, cestu do tehdejšího centra světového umění podnikl a často i měl příležitost sledovat při práci skutečné mistry. Tady nahoře vidíme pohled na Paříž z Montmartru od Antonína Chitussiho.
Pokud se týká vlivu francouzských impresionistů a postimpresionistů na české malíře, ten je v některých dílech přímo viditelný, ať už je to například inspirace Cézannovými zátišími u Otakara Kubína (nahoře), nebo přímá návaznost na Monetovy série obrazů stohu slámy nebo katedrály v různých světelných podmínkách, jak ukazují dva spodní obrazy Antonína Slavíčka.
Pokud se týká Clauda Moneta, na výstavě visí poměrně nenápadně mezi mořskými krajinami i jeden z jeho obrazů Bárka na pobřeží. Podle popisku ho Monet namaloval před rokem 1870, tedy v době, kdy mu nebylo ani třicet let a kdy ještě ani neexistoval pojem impresionismus (ten vznikl až po výstavě nezávislých malířů v roce 1874).
Myslím, že výstava může být hezkým doplňkem sváteční vánoční procházky, tím spíš, že končí už 8. ledna a příliš času nezbývá. No a pokud se po ní vydáte směrem k Novému Světu, tak v místní roztomilé kavárničce mají ten nejlepší svařák, který jsem letos pila.
Přeji Vám všem hezké a klidné vánoční svátky.
Pokud se týká Clauda Moneta, na výstavě visí poměrně nenápadně mezi mořskými krajinami i jeden z jeho obrazů Bárka na pobřeží. Podle popisku ho Monet namaloval před rokem 1870, tedy v době, kdy mu nebylo ani třicet let a kdy ještě ani neexistoval pojem impresionismus (ten vznikl až po výstavě nezávislých malířů v roce 1874).
Myslím, že výstava může být hezkým doplňkem sváteční vánoční procházky, tím spíš, že končí už 8. ledna a příliš času nezbývá. No a pokud se po ní vydáte směrem k Novému Světu, tak v místní roztomilé kavárničce mají ten nejlepší svařák, který jsem letos pila.
Přeji Vám všem hezké a klidné vánoční svátky.
Mila Hano,
prejeme Vam prijemne proziti vanocnich svatku,
prozarene svetlem a pohodou.
Dekujeme za krasu, kterou nam davate.
Tesime se na dalsi fotografie a komentare.
S vdecnosti
Klementina